Beethoven: Symfonie (3/5)

(…) Dirigentovo pojetí je vzdáleno zatěžkanosti, je vzdáleno někdejším oblíbeným výkladům Beethovenovy tvorby jako hrdinské, bojující s celým světem. Ano, jeho hudba není zdaleka jen idylická – umí vyznívat a být zápasivá, ale Jukka-Pekka Saraste se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu právě tuto stránku podporuje v celkové koncepci a ve výrazu rozumně. Zatěžkaná místa co nejdříve odlehčuje, rozhodně nepřináší romantické pojetí, dává přednost klasicistní uměřenosti, ale nesmírně živé a mnohotvárné. To je asi největší přednost jeho cyklu: hudba ani na chvíli neustrne. Dýchá, je přirozená. Vzorově! A ruku v ruce s tím jde dojem – a není to jen pocit – že dirigent moc dobře ví o existenci historicky poučené interpretace starší hudby. Vzal si z ní svobodně a neortodoxně základní nastavení přístupu k interpretaci – kontrastní pojetí, které je jaksi strohé a věcné a s minimem vibrata u smyčcových nástrojů, které ale rozhodně nenudí, protože je spojeno s velmi pozornou modelací všech proměn a detailů. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Edition Hänssler.