Bauhaus: Umění jako život

Expozici nazvanou Bauhaus: Umění jako život připravilo centrum ve spolupráci se všemi třemi německými bauhausovskými institucemi, tedy archivy ve Výmaru, Desavě a v Berlíně. Svým návštěvníkům představuje více než 400 prací, jsou tu obrazy, sochy, architektonické návrhy a modely, filmy, fotografie, nábytek, grafiky, průmyslové výrobky, textilie, keramiky či divadelní návrhy. Jsou tu pochopitelně vystaveny díla od všech třech vůdčích osobností Bauhausu, tedy od architekta Waltra Gropia, který v roce 1919 tuto avantgardní školu ve Výmaru založil a vedl až do roku 1928, kdy již tři roky sídlila v Desavě. Její vedení převzal další architekt Hannes Meyer. Ten ředitelské místo předal roku 1930 třetímu architektu Ludwigu Miesovi van der Rohe. Na výstavě pochopitelně nechybějí obrazy například malířů Josefa Alberse, Vasily Kandinského či Paula Klee, ani fotografie László Moholy-Nagyho a také jeho ženy Lucie.

Výstava je rozdělena do deseti tématických částí: Nové začátky; Návrat k řemeslu; Pocta čtverci; Nástroje komunikace; Mladí lidé přijďte do Bauhausu; Naše hry, naše zábava, naše práce; Divadelní scéna, prostor, architektura; Designování moderního světa; Nová vize a Poslední léta.Je škoda, že výstava se důkladněji nezabývá ve větším měřítku pracemi studentů Bauhausu. I proto v expozici nenajdeme žádné práce z tehdejšího Československa. Na této škole se učili právě i mnozí českoslovenští studenti a stejné myšlenky prosazovala i slavná bratislavská „ŠURka“, škola uměleckých řemesel působící v letech 1928–1939. Na školu, kde učiteli byli avantgardní umělci jako Ľudovít Fulla, Mikuláš Galanda, Jaromír Funke, jezdili pravidelně přednášet i Moholy-Nagy, Hannes Meyer a další. Sám Funke uvažoval o studiu na Bauhausu, ale na konec dal přednost vedení oddělení fotografie na „ŠURce“. Málokdo také ví, že náš světoznámý scénograf, také učitel na „ŠURce“ (1934–38), František Tröster, pracoval s Le Corbusierem na projektu nové čtvrti v Algiers.

Rovnou ze studií na Bauhausu přijel na „ŠURku“ Zdeněk Rossmann, architekt, grafik, scénograf a fotograf. V Bratislavě učil v letech 1932–38 a v Brně v 1939-4, kde se stal i členem Devětsilu. Na Bauhausu studovala i jeho žena, fotografka Marie Rossmannová, a také Irena Blühová, která později organizovala hnutí sociální fotografie na Slovensku, i architekt a fotograf František Foltýn.

Název výstavy Bauhaus: Umění jako život je více než vhodný a výstižný. Myšlenky Bauhausu i život a studia na této výjimečné škole byly životním stylem. I když je expozice skvěle připravená, nenaplňuje zcela poslání, které si sama vytyčila. Soustřeďuje se hlavně na dílo a přínos profesorů – což není nikterak inovativní. Každý kdo se o moderní umění zajímá, zná tvorbu Kandinského, Kleea a ostatních velikánů, ale už není tak známé, co a jak předali svým studentům. Na výstavě poprvé spolupracovali tři instituce pečující o odkaz Bauhausu – archivy z Berlína, Desavy a Výmaru. Škoda, že právě ony, vlastnící unikátní sbírky i studentských prací a tvorby, nesáhly hlouběji do svých depozitářů.

Jisté výhrady můžeme mít i k výstavními katalogu, či spíče doprovodné publikaci, protože jsou v ní obsaženy jen asi dvě třetiny z vystavených prací. Kniha je sice opravdu dobře obsahově a zejména typograficky, přímo bauhausovsky připravena. Ovšem chybí v ní rejstřík, což je u publikace, která se věnuje tolika osobnostem, mírně řečeno překvapivé.

Výstava Bauhaus: Umění jako život je ve Výtvarné galerii Centra Barbican přístupná do 12. srpna 2012.

Barbican Art GalleryBarbican CentreSilk StreetLondonEC2Y 8DS

Galerie je otevřena denně od 11 do 20 hodin, ve středu jen do 18 hodin, ve čtvrtek až do 22 hodin.

Nejbližší stanice metra:Barbican (Circle, Hammersmith & City a Metropolitan Line)