Balzerové Můj báječný rozvod

V režii Jany Kališové ovládne Eliška Balzerová jeviště Violy na celé dvě a čtvrt hodiny, z nichž se divák ani vteřinu nenudí a dostává se mu emocí plnými doušky. Protože jde o komedii, přichází s emocemi zpravidla smích, nicméně vzhledem k tématu jasně naznačenému už v názvu občas diváka i trochu zamrazí a dojme.

Eliška Balzerová v inscenaci Můj báječný rozvod|foto: Agentura Bif

Ve hře jde skutečně o rozvod. Přesněji řečeno, hlavní hrdinka vypráví svůj život a především vše, co se děje v ní i kolem ní v posledních letech. Dozvídáme se o nádherném páru, jehož rozluka byla nemyslitelná a jejichž láska snad dokázala i ty pověstné "hory přenášet". Jenomže i takovou lásku jednoho dne zavalí hory starostí a hlavně zevšednění, a tak on odchází za jinou, jejich dcera odchází za svým milým a hlavní hrdince zůstává jen pes.

Postupně se ve velmi svěže napsaném vyprávění dozvídáme o pocitech ženy středních let. Z malého jevišťátka s několika málo kusy nábytku se skládá celý svět opuštěné Axl. Samozřejmě na takové časové ploše a navíc v divadle nelze vyprávění prostě jen "vyprávět", a tak se Axl Elišky Balzerové přehrává sama do sebe v různých situacích, ale přehrává se i do své dcery, do manžela a do spousty dalších lidí, a to vždy za pomoci drobných, nenásilných ztypizování dané postavy a vždy s notnou dávkou komiky.

Přiznám se, že před zhlédnutím této inscenace jsem netušila, že je v Elišce Balzerové tolik komického talentu a poté jsem ji zařadila do pomyslného nepříliš dlouhého seznamu žen - hereček komiček. A vám bych s dovolením doporučila, abyste Violu navštívili také a udělali si ve svém pomyslném seznamu také tuto významnou změnu. A pokud seznam nemáte, nevadí. Ono stojí zato na Můj báječný rozvod zajít jen tak. Jen na něj raději, pánové, neberte své dívky, aby se nelekly, že je právě toto čeká s vámi. Inscenace je velmi výmluvná, a i přes ono velké množství nadsázky, která v ní je, lze tušit, že pramení přímo ze života.