Autobiografické povídky George Orwella, Stanislava Mareše, Matěje Hořavy nebo Jana Kameníka
Stanislav Mareš: Legenda mého věku
Poeticky laděná autobiografická povídka českého prozaika a překladatele připomíná svým stylem filmové vyprávění. Impulsem k představám a vzpomínkám je smrt vypravěčova otce. Přítomnost se prolíná s minulostí, střípky paměti utvářejí novou realitu, realitu příběhu. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Překladatel, prozaik a básník Stanislav Mareš (1934-2005) se kolem r. 1965 stal překladatelem z povolání. V roce 1968 odešel do exilu v Austrálii. Překládal americkou a anglickou prózu, psal povídky a verše (sbírky Báje z Nového světa (Toronto 1975, Praha 1996).
Obrazy, střípky paměti, jež se vybavují vypravěči poeticky laděné autobiografické povídky Legenda mého věku, připomínají v mnohém filmové záběry. Impulsem, podnětem k představám a vzpomínkám je smrt otce. Vztah syna a matky, zařizování pohřbu, přítomnost se prolíná s minulostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
