Aupairky aneb "výchoďáci" v Evropě

4. únor 2009

Z inscenace Aupairky|foto:Divadlo Letí

Divadlo Letí, vzešlé z Krobotova ročníku pražské DAMU, na sebe upozornilo již výraznými kousky na škole. Od ledna má možnost hrát ve Studiu Švandova divadla na Smíchově. Za ty čtyři roky práce a až zaryté objevování a uvádění nových či současných divadelních her si to už zasloužilo. Mimo jiné zde čerstvě uvádí hru Viliama Klimáčka Aupairky. Slovenský text upravil kmenový režisér divadla Letí Marián Amsler a dramaturgyně Marie Špalová speciálně na české poměry a také hercům na tělo.

Jsme to my, kdo tam jezdí pracovat, dělat většinou podřadné práce a jsou to oni, kteří se sem jezdí marnotratně bavit. Táhne se to s námi. I když je naše země již nějaký čas součástí Evropské unie, to zatracené "výchoďáctví" máme snad vypálené na čele a jen tak to ze sebe nedostaneme. I o tom se dá přemýšlet po zhlédnutí Aupairek, v nichž se drama otvírá až na samém závěru.

Do tří čtvrtin inscenace totiž sledujeme soukromý londýnský večírek, na němž tři české au pair (nebo jen dvě a třetí "Who´s that hot guy?", chcete-li) mluví dokola o ničem, zkažené penězi, které vydělávají za hlídání místních rozmazlených dětí nebo psů. S přibývajícím alkoholem ve skečovitých dialozích dlouze líčí své povrchní a doslova "vymazlené problémy", hádají se, jestli je větší klasika Mrazík nebo Piráti z Karibiku, Johnny Depp nebo Brad Pitt... Každá má samozřejmě nějaký svůj osobní mindrák a důvod, proč odjela pracovat do Londýna. Postupně tento kousek svého příběhu odkrývá.

Z inscenace Aupairky|foto: Divadlo Letí

Jedna jako druhá nepatří ani sem, ani tam. Frustrace. Každý se s tím musel za hranicemi potkat. Co vám kdo řekne o vaší zemi? Maximálně "Prague, Czechoslovakia a Vaklaf Havel..." Během večera se na scéně pohybuje postava česky mluvící studentky z Ukrajiny, která přišla dům uklidit. (Kromě Londýna studovala i na pražské FAMU.)

Zábava jede dál, "krafá se a krafá". Charaktery jsou stále dosti jednoznačné, jejich tajemství nejsou nosná. Nejvážnější myšlenkou je: "Co udělá dítě když po něm hodíš klacek? Hodí ho po tobě zpátky. Ale pes, ten se dokáže radovat z maličkostí! Zatímco dítě chce pořád víc a víc a stejně tě nakonec opustí."

Z inscenace Aupairky|foto: Divadlo Letí

Už v alkoholické dekadenci se nakonec zápletky dočkáme, i když trochu očekávaně. (Zprvu trochu rozpačití herci jsou najednou také zatraceně k uvěření.) Ona ukrajinská studentka nepřišla samozřejmě poklízet jen tak. Je neprávem obviněna z krádeže, a i když se vše záhy vyjasní, odhaluje se pravdivý obraz o naší vlastní dávce xenofobie. Žijeme s ní v multikulturních evropských vazbách, občas se cítíme podřadní, ale naprosto samozřejmě také nadřazeni a předpojati vůči jiným. Je to začarovaný kruh...

autor: Tomáš Kůs