Audiodějiny jazzu: Top 10 z časů zrodu "nových směrů"

Audiodějiny jazzu vysíláme vždy první dva pátky v měsíci v pořadu Jazzofon od 9:00. Zobrazit všechny díly.

Americký hudební trh začínal být po roce 1940 značně poznamenán masivní reklamou a hudebními programy různých médií. Hledat proto v žebříčcích popularity nějaké jazzové orchestry a kdysi oblíbené sólisty je pátráním po pověstném špendlíku v seně. Již zmiňovaná roztříštěnost zájmových skupin a publika způsobila nízké prodeje nosičů s nahrávkami progresivně i konzervativně hrajících kapel. Zákonitou zpětnou vazbou byl nezájem producentů o takovouto muziku, obecně tedy o jazz.

Přesto i v letech 1942 a později tu a tam najdeme jazzové nahrávky nejrůznějšího zaměření; ze 40. let zmiňme třeba trombonistu Willa Bradleyho, z 50. let klarinetistu Jimmyho Dorseye nebo Louise Armstronga z let 60.

Krátce řečeno, přes všechny peripetie, těžkosti a nepochopení jazz ve všech svých podobách stále žil, žije a zdá se, že nějaký čas ještě vydrží.

V Top 10 po roce 1940 tentokrát nabízíme orchestry a skladby, kde se již částečně projevily prvky nových směrů „rhythm & blues“, „bop“, „rock & roll“ - tehdy spíše ještě jen „boogie-woogie“:

1940 Beat Me Daddy (Eight To The Bar) Parts I & II – Will Bradley and His Orchestra – US21943 Fat Meat Is Good Meat – Jimmy Lytell And His All Star Seven – US141943 Don't Get Around Much Anymore – Duke Ellington & His Famous Orchestra – US81944 Cow Cow Boogie – Ella Fitzgerald & Ink Spots – US11944 It Had To Be You – Artie Shaw and His Orchestra – US10 (1924 – US1 – Isham Jones)1946 Personality – Bing Crosby & Eddie Condon Orchestra – US91948 Twelfth Street Rag – Pee Wee Hunt & His Orchestra – US11964 Hello, Dolly! – Louis Armstrong – US1

Ella Fitzgerald |foto: Library of Congress