Audiodějiny jazzu: Rozmělnění jazzu
V dalším vývoji jazz vedl ke svému rozmělnění do mnoha různých hudebních směrů a stylů, které se navzájem skoro nepřehledně prolínají, ovlivňují a někdy i nenávidí, ačkoliv vycházejí ze společných základů.
Audiodějiny jazzu vysíláme vždy první dva pátky v měsíci v pořadu Jazzofon od 9:00. Zobrazit všechny díly.
Už v době vrcholícího swingu, časově někdy v 2. polovině 30. let, se nenápadně a docela samovolně chystal zánik jazzu coby široce oblíbeného hudebního žánru. Tento odklon zapříčinili jednotlivci, kteří "vybočovali z řady" a tvořili jinak, než bylo v dané době zvykem. Jejich „provokace“ byly sice zprvu sporadické, ale i tak dokázaly posunout nejen názor umělců, ale dokonce zahýbaly vnímáním širokého obecenstva.
V big bandech swingové éry slyšíme výrazný posun "někam jinam" především u mladých sólistů; ti pak časem vytvářeli společné, obvykle malé formace, které už zněly programově "jinak". Blues, do té doby cítěné víceméně společně, se vydalo po několika cestách: přes „boogie-woogie“ k „rock & rollu“, pomalu se rodil svébytný „rhythm & blues“ a „soul“. Intelektuální jazz konce dvacátých let měl svou obdobu v „bopu“. I velké orchestry se pokoušely o něco nového, hudebně náročnějšího; vznikala odvážná aranžmá, vlastně jakási obdoba tehdejší moderní symfonické hudby.
Tyto změny znamenaly značný pokles zájmu o desky i koncerty vyhraněných hudebníků a orchestrů. Samozřejmě, každý z nových směrů si našel své příznivce a zastánce, ale celkově lze hovořit o obecném odklonu publika od jazzu a příbuzných směrů. A do toho všeho se stále větší měrou uplatňoval vliv "nových" médií - rozhlasu, filmu, televize a na zpřetrhání návaznosti a "pokroucení" kontinuálního vývoje měla nepochybně vliv také druhá světová válka (spousta muzikantů musela narukovat). V letech 1942 až 1944 fatálně zapůsobila také stávka velkých orchestrů v Americe, které se po jejím ukončení nikdy nevrátily do původních rozměrů a kvalit.
V Jazzofonu se můžete těšit na zajímavé nahrávky z onoho přelomového období. Na řadě příkladů uslyšíme, co vše se dálo s blues, jak se měnil swing a kteří hudebníci se na oněch zásadních změnách podíleli. Snad také „staromilci“ uznají, že i tehdy vznikala spousta zajímavé a dobře poslouchatelné muziky.
Skladby, orchestry a významní sólisté, jež se podíleli na změnách, kterými jazz na přelomu 30. a 40. let procházel:
1937 King Porter Stomp – Teddy Hill And His NBC Orchestra – první nahrávka Dizzyho Gillespieho (trubka)
1938 So Good – Louis Jordan’s Elks Randezvous Band – Louis Jordan (alt saxofon, klarinet), Raymond Sturgis (zpěv, skladatel)
1939 Flying Home – Benny Goodman Sextet – Charlie Christian (elektrická kytara), Benny Goodman (klarinet), Lionel Hampton (vibrafon), Sydney Robin (kontrabas)
1939 Body And Soul – Coleman Hawkins And His Orchestra – Coleman Hawkins (tenor saxofon)
1940 Pinetop's Boogie Woogie – Buster Bailey And His Sextet – Benny Carter (alt saxofon)
1940 Sepia Panorama – Duke Ellington & His Famous Orchestra – Ben Webster (tenor saxofon)
1941 Beautiful Eyes – Una Mae Carlisle (zpěv), Lester Young (tenor saxofon)
1941 Hootie Blues – Jay McShann And His Orchestra – Charlie Parker (alt saxofon, aranžér, skladatel), Walter Brown (zpěv)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
