Audiodějiny jazzu: Chicago - expanze jazzu do center USA

7. listopad 2014

Další páteční Jazzofon nás zavede do Chicaga let 1923 až 1926. Tehdy zde totiž úspěšně působila řada hudebníků, kteří do města přišli z New Orleans na přelomu desátých a dvacátých let.

Audiodějiny jazzu vysíláme vždy první dva pátky v měsíci v pořadu Jazzofon od 9:00. Zobrazit všechny díly.

Byli to jednotlivci i celé orchestry, a to bez rozdílu barvy pleti. Joe King Oliver s mladým Louisem Armstrongem, New Orleans Rhythm Kings v čele s Paulem Maresem a Georgem Bruniesem, Preston Jackson, Jimmie Noone a Freddy Keppard, ti všichni našli v Chicagu nejen vděčné publikum, ale i spoustu mladých a talentovaných hudebníků, kteří pilně navštěvovali kluby, kde se jazz hrál a kteří se o podobnou muziku pokoušeli při jakékoliv příležitosti.

V této souvislosti zmiňme širší okruh hudebníků z pověstné Austin High School: bratři Jimmy a Dick McPartlandovi, Gene Krupa, Eddie Condon, Bud Freeman, Frank Teschemacher, Jim Lanigan, Joe Sullivan, Muggsy Spanier a konečně i Bix Beiderbecke nebo Benny Goodman.

Je také nutné jmenovat některé velmi zajímavé formace, jako Coon-Sanders Nighthawks, Jungle Kings, Dixieland Thumpers nebo Chicago Rhythm Kings.

Ve všech případech šlo o velevýznamná jména, která promlouvala do vývoje hudby 20. století. Každému jménu zvlášť se Jazzofon již věnoval v dřívějších pořadech a do budoucna by měl tento směr dále prohlubovat.

Chicagský jazz se kolem poloviny dvacátých let stal pojmem, ba dokonce synonymem pro inteligentní, výrazově bohatou a nekompromisně swingující hudbu, která do značné míry dotvářela fenomén známý jako "Roaring Twenties" - "Bouřlivá dvacátá", rozuměj samozřejmě 20. léta.

Definitivní přesun hlavního jazzového dění do New Yorku způsobila až všeobecná hospodářská krize v roce 1929, ale o tom až v dalších kapitolách "Audiohistorie".

Spustit audio