Astolphe De Custine: Dopisy z Ruska aneb Rusko v roce 1839

1. únor 2019

„Vždycky je dobré vědět, že existuje stát, v němž nemůže být nikdo šťastný, jelikož lidská podstata nedovoluje člověku, aby dosáhl štěstí bez svobody,“ soudí svobodomyslný francouzský aristokrat a spisovatel Astolphe de Custine na základně osobního setkání s Ruskem roku 1839. Jeho pozoruhodný cestopis, psaný formou fiktivních listů, vás možná překvapí zjištěním, že v duchovním slova smyslu se toho dodnes moc nezměnilo. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Společenský život v této zemi představuje trvalé spiknutí proti pravdě.

Píše se rok 1839 a francouzský aristokrat a spisovatel Astolphe de Custine se vydává na cestu Ruska. O svém putování pak vnímavý cestovatel podává zprávu formou fiktivních listů, které knižně vycházejí v roce 1843. Dopisy z Ruska se okamžitě stanou bestselerem. Během tří let se kniha třikrát dotiskuje a v Belgii se ještě před druhým francouzským dotiskem objevují čtyři pirátská vydání. Dílo je rychle přeloženo do angličtiny, němčiny a švédštiny a kromě nadšeného přijetí vyvolalo taky pobouření.

Není-li to velmi dobrá kniha o Rusku v roce 1839, je to skvělá kniha, nesporně nejlepší ze všech, o Stalinově Rusku a vůbec ne špatná kniha o Rusku Brežněvově a Kosyginově.
George F. Kennan

Výrazně politologicky a sociologicky laděné cestopisné dílo po letech na významu nejenže neztratilo, ale naopak nabylo. Význačný americký diplomat a historik George F. Kennan konstatoval: „Není-li to velmi dobrá kniha o Rusku v roce 1839, je to skvělá kniha, nesporně nejlepší ze všech, o Stalinově Rusku a vůbec ne špatná kniha o Rusku Brežněvově a Kosyginově.“ A jeho vyjádření lze jistě vztáhnout i k Rusku Gorbačovově a Putinově.

Markýz de Custine, jemuž vedle vlastního spisovatelského talentu a pozorovatelského důvtipu nechyběli ani věrohodní, spolehliví místní informátoři, své zápisky z Ruska vyvezl doslova s nasazením vlastního života. „Projel jsem Rusko. Chtěl jsem vidět zemi, v níž panuje klid daný neochvějnou mocí. Teprve na místě jsem však pochopil, že tam panuje leda ticho dané strachem, a odnesl jsem si z té podívané úplně jiný poznatek, než jaký jsem si původně sliboval.“

Účinkuje: David Viktora

Překlad: Petra Martínková
Připravil: Marek Pivovar
Dramaturgie: Eva Lenartová
Zvuková spolupráce: Vojtěch Dluhý
Režie: Petr Gábor

Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu.

autoři: Marek Pivovar , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio