Architekt Paláce Myslbek pohledem české lingvistky
Patří mezi nejznámější architekty na světě. Devadesátiletý Claude Parent svým filozofickým přístupem k architektuře a urbanismu ovlivnil několik generací. V Praze postavil Myslbek v ulici Na Příkopech. Lingvistka působící ve Francii, Eva Mahdalíčková, je spoluautorkou nové knihy právě o tvorbě a filozofii tohoto uznávaného akademika. Kniha nese název Claude Parent Jinak.
Setkal se s nepochopením a kritikou. Myšlení Clauda Parent ale znamenalo absolutní zlom v architektuře a urbanismu. Jeho filozofii popsala Eva Mahdalíčková, která se o jeho práci zajímá už delší dobu: „Téma se rodilo od roku 2006 postupně, kdy jsem se zajímala o prostor ve francouzské literatuře. Zajímali mě autoři, kteří pojednávají paradoxní prostor – takový, který nám otevírá skryté dimenze,“ říká lingvistka Eva Mahdalíčková, která svou práci nazvala „Vyjetí z hranic“.
Umělci, kteří nás chtějí znejistit
Zaměřila jí na identitu prostoru, paradoxní prostor a jeho užívání. Z literárního hlediska pracovala s díly Henriho Michauxa a Maurice Blanchota. Pak se ale zaměřila na architekturu a Parentův přístup byl absolutně neopomenutelný: „Vyhledala jsem si architekty, kteří posouvali myšlení dál a nechávali se inspirovat zejména uměním, literaturou a poezií.“ S Claudem Parentem se setkala na mezioborové konferenci v Paříži, na které srovnávala právě jeho dílo a přístup literáta Henriho Michauxa: „Cítila jsem, jako kdyby se nás snažili dostat do stavu totální instability, jako kdyby nás chtěli rozviklat. Aby se veškeré naše myšlení a zvyklosti otřásly, protože nám chtějí ukázat, že tudy cesta neveda. Že je tu jiná cesta, která se dělá pohybem.“
Přáním Clauda Parenta bylo, aby se jeho přístup zpracoval právě z jiného pohledu, než je jen ten architektonický. Tak vznikla studie o jeho kresbách, o jeho filozofii a novém jazyku v architektuře, kniha je nazvaná výstižně Claude Parent Autrement, tedy Claude Parent jinak. Na studii spolupracovala ještě architektka Julie Cattant. Eva Mahdalíčková cítila potřebu alternativního pohledu na věc: „Musíme otevřít pohled na architekturu jinak, vytvoříme si vlastní slovník, který přichází z jiných oblastí, jako je filozofie nebo literatura. Například rytmus, horizont, plynulost, kontinuita, hranice a jejich otevřenost. Tohle jsou styčná témata, kapitoly knihy.“
Na filozofy pozor!
Claude Parent ale před filozofy varuje: : „Kresba je nejdůležitější. Jen na ní se mohou zobrazit myšlenky, myšlenky, které vycházejí z výzkumu a zkoumání vědomí. A k tomu navíc potřebujeme i hlas dá se říct filozofický. Na filozofy ale pozor! Začneme s nimi spolupracovat a narážíme na odlišný jazyk. S tím jsem se nepotýkal jen já, ale třeba i Le Corbusier, i jiní modernističtí architekti. Náš slovník není vůbec stejný a každý si hraje na svém písečku. Zároveň ale víme, že je spolupráce nezbytná.“
Dílo Clauda Parenta bylo často kritizováno, možná nepochopeno. Nepatří k těm architektům, kteří by postavili desítky staveb a domů. Přitom mnoho architektů vychází z jeho způsobu myšlení, mezi nimi třeba architektka Zaha Hadid. Z výkresů Clauda Parenta jdou pocity destability, strachu, zmaru nebo nějaké katastrofy a války, prostě apokalypsy. Z jeho výkresů ale zároveň cítíme naději. A jeho témata jsou absolutně humánní – zabývá se imigrací, oslavou lidského života, přírodním reliéfem, ekologií. A hlavně optimismem, že po apokalypse nastává nová doba s novými nadějemi.
