Architekt a hudebník Daniel Špička

Zájem o historii a o hudbu ho přivedl ke sbírání starých nástrojů a to v době, kdy byly většinou považovány za předměty vhodné zejména k vytápění. Dostával se k nim přes novinové inzeráty často velmi kuriózními cestami. 11 fortepian zachránil před rozštípáním. Na jedno z nich, renovované fortepiano zn. Anton Walter , později nahrál Jaroslav Tůma fugy Antonína Rejchy. Zvláštní kapitolu tvoří rekonstrukce vzácných raně barokních varhany kláštera v Plasích.

Celoživotní přátelství poutá Daniela Špičku s dirigentem a znalcem barokní hudby Christopherem Hogwoodem. Seznámili se na počátku šedesátých let, kdy mladý cembalista dostal stipendium na pražskou AMU. Z Londýna do Prahy tak začaly proudit dosud takřka nedostupné informace o staré hudbě .Nahrávky, noty, plány na stavbu historických nástrojů nebo první čísla odborného časopisu Early music.

V té době už Miroslav Venhoda vedl Nové pěvce madrigalů, na staré nástroje hrála Rožmberská kapela Františka Poka a především Milan Munclinger s Ars redivivou vyprodával svými pravidelnými koncerty staré hudby pražské Rudolfinum.V renesančním sextetu Renesex, které Daniel Špička založil v roce 1977, začalo svou kariéru několik hudebníků, kteří se záhy prosadili v oblasti historicky poučené interpretace jako výrazné osobnosti.

Idea prezentovat dobovou kulturu v autentickém prostředí našla místo k realizaci v jihomoravských Valticích. Na tamním zámku probíhal po několik let barokní festival, který oživil atmosféru aristokratických slavností dávných časů. Daniel Špička byl jeho iniciátorem a zakladatelem, v současnosti jako architekt realizuje projekt obnovy valtického zámeckého divadla.