Archa

(…) Příznačné je, že Dagmar Voňková se za zpěvačku nikdy nepovažovala. Jako lovkyně příběhů, která jde po stopách pradávných archetypů, se emancipovala od cizích vlivů. Její hlas se vyznačuje rituální živočišností, zuřivou vášnivostí a drsnou expresivitou, s níž bez sentimentu dští například příběh o chlapcích, kteří neměli chodit do doliny v noci. Voňková se vždy zajímala víc o hlubiny lidské duše, než o aktuální trendy. Jako nezávislá solitérka hledala kolektivní dějinné zkušenosti lidstva, které jsme kdysi ztratili. Možná proto má v sobě její Archa energii a žár, který dokáže člověka úplně pohltit a strávit. Poslech tohoto alba je svým způsobem očistný proces. Jeho hudba je totiž prostoupena magickou výrazovou silou, jejíž zdroj jakoby vyvěral z předkřesťanského dávnověku. A Voňková je jen jeho médiem. (…)

Nahrávka vyšla ve vydavatelství Animal Music.