Antonín Pelíšek

Poslední dobou přibývá hlášení o dotěrných zvířatech narušujících náš poklidný domov. Možná máme být rádi za přírodu kolem nás, ale není to tak vždy.

Nedávno jsem zažil chvíle jako z hororu. Ze spánku mě začalo budit tajemné pískání nesoucí se bytem. Opakovalo se v pravidelných intervalech s asi minutovými přestávkami.

Každá další houbařská sezona mi přihrává nové a nové otázky. Ale jedna se opakuje stále dokola. V kterou denní dobu je nejlepší chodit na houby?

Na první pohled je to úctyhodná stará dáma v ovčím rouše. Její jméno je Princezna a letos jí bylo už 15 let. Přes některé neduhy, které ji omezují, má celkem kvalitní život

Tak se mi po roce zase urodily třešně. V posledních letech je s nimi potíž. Co neotrhám ze země, dostanou špačci. 

Omlouvám se za sloupek, který možná vyzní jako nekrolog. Před pár dny jsem se dozvěděl, že má být definitivně smazána z povrchu zemského legendární Eleonora.

Poslední roky zjišťuji, že se na mé zeleninové a ovocné zahrádce usazuje stále víc nových obyvatel. Jsou tu nejen neznámé plevele, ale i květiny, které jsem nikdy nesázel.

Osmdesáté narozeniny českobudějovického rozhlasu, které si v těchto dnech připomínáme, mi až naléhavě přinášejí vzpomínky na mé první setkání s tímto médiem.

Osada Pasovary čítala pouze tři domy. Ačkoliv bylo místo tak málo osídlené, žili zde jak vlastenci, tak kolaboranti. 

Také vnímáte, jak je jaro hlučné? Jakoby se celá příroda proměnila v jeden velký orchestr, kde se každý jeho člen hlásí o sólo.