Antonín Pelíšek

Jako každý kluk jsem snil o budoucím povolání. Zatímco u spolužáků vítězili popeláři a řidiči náklaďáků, pro mě měli atraktivitu výpravčí vlaků nebo pokladní v trolejbusu.

Hrozí nám prý konec venkovských hospod. Alespoň podle prognostiků, kteří věští budoucnost přes zvýšení DPH za točené pivo. Na vině je podle pivařů vláda.

Už je to tak, Český rozhlas slaví 100 let od zahájení vysílání. Od května 1923 si mohou posluchači každý den ladit jeho programy a bavit se mluvenými pořady a hudbou.

Tak mi po roce zase kvete meruňka. Problém je ten, že už tři roky po sobě neměla skoro žádnou úrodu. Pupeny se pokaždé otevřou a po pár dnech květy spálí ranní mrazíky.

Svět je lemovaný slogany, které nás ženou drát se vpřed, neohlížet se, plánovat kariéru, žít stylově. Vítězí jedině úspěch. Je cílem takového tažení štěstí, které hledáme?

Jako pamětník jsem to slovní spojení slyšel mnohokrát. Je třeba utáhnout si opasky, pak bude líp. Úplně nejstarší doporučení mám spojené s rokem 1968.

Život jsou zážitky. Takový nápis na plakátu s mužem ukazujícím bělostný chrup, jsem nedávno zaznamenal kdesi u silnice. Má pravdu. Zážitky jsou všude, kam se podíváš.

Před lety jsem si pořídil do domácnosti nový spotřebič. Je chlupatý, má čtyři nohy a ocas a mezi lidmi se mu říká domácí mazlíček. Pro mě je to černý kocour jménem Čert.

A zase jsou tady. Hřiby, lišky, klouzci, syrovinky, prostě houby, houby, houby, ty já mám rád. Tak zpívala s recesí hudební skupina Saze v písni Žalm šťavnatky panenské.

V osadě, kam jezdím na chalupu, máme zase po roce radostnou událost. Počátkem května se v rákosí návesního rybníka narodila místní divoké kachně mláďata.