Antonín Pelíšek

To se nám hoduje, když nám lidi půjčujou peníze. Větu feldkuráta Katze z Haškova románu o Švejkovi jsem si nedávno připomněl při čtení knihy o vodních dílech na Vltavě.

Nevím, kde je ta chyba, ale s kytkami u mě doma to není nic moc. Sice kvetou, ale tak nějak chabě, spíš přežívají. Několik z nich uschlo, třebaže jsem je vydatně zaléval.

Zpropadený nápad, řekl jsem si nedávno při obdržení pozvánky na sešlost bývalých spolužáků ze střední školy. Po 52 letech od maturity!

Pořad Písničky na přání vysílaný stanicí, kterou právě posloucháte, si pouštím ze zvyku. Poslouchali ho mí rodiče, baví i mě. Nedávno mě zaujalo netypické přání posluchače.

Cením si svobody a duševní rovnováhy. Mám zásadu nerozčilovat se nad konflikty, které neovlivním – světovou politikou, pandemií, nájezdy kobylek, zemětřesením, zbrojením.

„Tam na západě zhasíná tvůj život poslední. Tam splývá loď se soumrakem. Tam skončí každý z nás, buď králem, i když sám…“ To je ukázka z básně oceněné v soutěži.

Zná ji asi každý Jihočech. Českobudějovický lesopark Stromovka slaví letos 75 let od prvních vizí rekreačního využití podmáčených luk poblíž letiště.

Vzpomínáte na líbezného Večerníčka Krkonošské pohádky? Přesně jako v Krakonošově zahrádce si připadala známá, když procházela Šumavou po zelené značce od Železné Rudy.

Jako každý kluk jsem snil o budoucím povolání. Zatímco u spolužáků vítězili popeláři a řidiči náklaďáků, pro mě měli atraktivitu výpravčí vlaků nebo pokladní v trolejbusu.

Hrozí nám prý konec venkovských hospod. Alespoň podle prognostiků, kteří věští budoucnost přes zvýšení DPH za točené pivo. Na vině je podle pivařů vláda.