Amerika mě naučila dělat věci pořádně. Jinak by mě hned nahradil někdo další, říká hráč na „hammondky“ Ondřej Pivec
V České republice pravděpodobně není známějšího hráče na Hammondovy varhany než Ondřeje Pivce. Rodák z Brna už přes deset let žije v New Yorku, má americké občanství a z kostela, kde si původně budoval kariéru, se posunul až do doprovodné skupiny ceněného soulového zpěváka Gregory Portera. Ve Vizitce mluvil s Ondřejem Cihlářem.
Kdy ho začal fascinovat jazz, to si Ondřej Pivec nepamatuje. Jistojistě ale ví, že ho miloval už jako dítě. „Když jsem někde zaslechl Oscara Petersona, nemohl jsem přestat poslouchat,“ vzpomněl ve Vizitce. Hrát na klavír klasickou hudbu ho nebavilo, na základní škole ale naštěstí narazil na spřízněnou duši. Učitel angličtiny, bývalý emigrant, byl také muzikant. Doma měl velkou sbírku desek a Ondřejovi nosil do školy nahrávky, díky kterým si mohl rozšiřovat svoje jazzové hudební znalosti.
Po brněnském gymnáziu šel do Prahy na Konzervatoř Jaroslava Ježka, tam ale vydržel jen půl roku. Později vystudoval tamní Vyšší odbornou školu vedenou slavným jazzovým kontrabasistou Jaromírem Honzákem, jenž sehrál důležitou roli i v Ondřejově pozdějším životě v Americe.
Psal se rok 2013 a Pivec, v tu dobu čtvrtým rokem usazený v New Yorku, sahal po svém vysněném jobu kostelního hráče na varhany. Pravidelně působil v brooklynském kostele, když mu zavolal ředitel festivalu Struny podzimu Marek Vrabec. „Na jarním gala tehdy měli v Česku ještě nepříliš známého soulového zpěváka Gregoryho Portera a Marek mi nabídl, abych si s ním přijel zahrát.“
Nechtělo se ani jedné straně: Pivec měl strach, že když bude jednu neděli v kostele chybět, nahradí ho někdo další, Porter zase neměl chuť na extra zkoušení s „nedůvěryhodným“ hráčem na Hammondovy varhany z Evropy. Všichni ale nakonec koncert absolvovali a z výsledku byli nadšení. Vyměnili si telefonní čísla a Porterova kapela potom Pivce pozvala do manhattanského studia k natáčení desky Liquid Spirit.
Po turné jsem netoužil, výsledek je ale jiný
„Trošku jsem doufal, že bych si na té desce mohl zahrát, ale nestalo se tak. Nicméně strávil jsem dva dny ve studiu se super inspirativními lidmi, byl tam třeba i ředitel vydavatelství Blue Note.
Na konci druhého dne se na mě obrátil Porterův producent Kamau Kenyatta a zeptal se mě, jestli náhodou neznám Jaromíra Honzáka. Řekl jsem, že jasně, a že je rád propojím. Napsal jsem mu do telefonu své číslo, a když se Kamau podíval na mé jméno, oznámil mi, že má doma moje desky, protože sbírá evropský jazz. Když pak Porter točil další album Také Me To the Alley, už jsem na něm hrál,“ vypráví Pivec.
Ve Vizitce mluvil i o tom, jak ho život v USA změnil: „Amerika mě naučila dělat věci pořádně. Kdybych je pořádně nedělal, přišel by někdo, kdo by mě nahradil,“ poukazuje na obrovskou konkurenci hudebníků, kteří umí zpaměti enormní množství skladeb, a když je potřeba, dokážou bravurně přecházet z gospelu do jazzu a zpátky. Zdůraznil také zásadní vliv hudebníka jménem Cory Henry, kterého poprvé uslyšel hrát právě v kostele, a popsal, co ovlivnilo tvorbu Gregory Portera, s nímž měl být Pivec v současné době na světovém turné.
„Nejel jsem do Ameriky proto, abych tam uspěl, ale proto, že jsem se zamiloval do hudby, kterou tam dělá nějaká skupina lidí. Považoval jsem tehdy za úspěch, kdybych to mohl dělat s nimi. Dlouho jsem si myslel, že mým cílem je naučit se hrát v kostele, po žádném turné jsem netoužil. Výsledek je ale jiný.“
Související
-
Od R’n’B ke gospelu: Ondřej Pivec a jeho nová alba
Ondřej Pivec nedávno překvapil nejen jako host pražského koncertu Gregory Portera, ale letos vydá také dvě nová alba: obě u labelu Animal Music.
-
Ondřej Pivec – The Green Card Album
V New Yorku působící klávesista Ondřej Pivec si zaslouží jak Zelenou kartu pro dlouhodobý pracovní pobyt v USA, tak volbu The Green Card Album naším Albem týdne. Dě...
-
Backstage Ondřeje Pivce. Jazz v Hip-hopu
26. 7. 2019. Herbie Hancock, J. Dilla, Jack McDuff, US3, Digable Planets, Terrace Martin, Keyon Harrold, Kendrick Lamar, A Tribe Called Quest.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
