Alexis de Tocqueville: Starý režim a Revoluce

Už ve stati z roku 1836 poukazoval na to, že ve Francii se uspořádání státu stávalo den ze dne despotičtějším, zatímco zvyky a myšlení směřovaly ke svobodě. Podle jeho názoru byl pro Francii vždy – tedy i před revolučním rokem 1789 – charakteristický duch svobody. Tento duch však byl spíš instinktivní než uvědomělý a zároveň násilný a slabý. Tuto skutečnost pak ilustruje na událostech, které revoluci předcházely: zrušení francouzských soudních dvorů – Parlamentů – v roce 1771 a pobouření, které to vyvolalo. Tocqueville to vysvětluje tím, že už v této době Francouzi nechtěli, aby jejich záležitosti byly lépe vedeny, nýbrž si je chtěli vést sami. V tom vidí Tocqueville příznak blížící se revoluce.

Logo|foto:Český rozhlas

Poukazuje rovněž na situaci, která revoluci bezprostředně předcházela: objevil se vládní návrh na reformu daňového systému, který se později prosadil v revoluci; shromáždění notáblů bylo proti, a přesto mělo právě toto shromáždění veřejnost na své straně – jenom proto, že stálo v opozici proti vládě. Vláda byla už dlouho odpovědná za všechno, a proto se proti ní obrátila veškerá nespokojenost. Podle Tocquevilla to nebyla přirozená cesta, byla to však první cesta, která se naskytla. Výraznou skutečností podle Tocquevilla bylo také to, že už v uspořádání předrevoluční vlády bylo možno nalézt prvky, které se prosadily i po revoluci. Nebyly to však prvky demokratické. Už před revolucí se ve způsobu organizace francouzské administrativy projevoval silný centralismus a sklon k byrokracii.