Album písničkářky Stinky Neviňátko lze definovat slovy „Broumov sound“

Stinka
Stinka

Pozvání do dubnového vydání Hudebny Aleše Opekara přijala Hana Lundiaková alias Stinka, aby představila své nové album Neviňátko. Poprvé ho natáčela bez akordeonu.

„Podařilo se mi zlomit kletbu akordeonu a odpárat se od něj,“ říká písničkářka, dosud známá hlavně jako akordeonistka. Akordeon ji svazoval velikostí a vahou i stylovou a žánrovou určeností. „U mě to bylo vždycky tak, že jsem skládala na klavír nebo na kytaru. Většinu mých písniček skládám u klavíru, doma v Broumově nebo v Praze. Pro akordeon jsem si to potom předělávala, zjednodušovala, rytmizovala. Byla jsem vždycky duší spíš rocker nebo punker,“ vysvětluje.

Obal alba Neviňátko

Pro titulní stranu obalu alba Stinka využila obrázek od teprve sedmnáctileté výtvarnice Kláry Čmejrkové, která učí jejího syna angličtinu. Mladí jsou i její spoluhráči - kytarista Martin Doležal i baskytarista Ondřej Červený. Oba jsou taktéž  z Broumova. Doležal dodal zvuku zahuštění a ostrost na straně jedné i zvukovou jemnost na straně druhé. S Červeným mají dokonce společného dědečka, také hudebníka samouka. Album tedy s trochou nadsázky definuje něco jako „Broumov sound“.

Stinka

„To drsné sudetské prostředí, které ale má v jádru velikou něhu. Takové to vyčkávání, pohled, který je přítomný všude a čeká na něco, do ničeho se radši moc nepouští, ale když se pak do něčeho pustí, tak se do toho opře,“ říká s úsměvem.

Takovýto přístup k tvorbě a ke světu vůbec vlastně asociuje i její pseudonym. „Našla jsem to u Filipa Topola“, vysvětluje Hana Lundiaková původ svého nicku, který by se měl podle správného pravopisu psát dlouze Stínka. „Je to vlastně korýš, který žije neustále ve stínu, ale naprosto všude, pod kameny. Podle studií by měl přežít i atomový výbuch. Jsou to ty moje oblíbené oči, pohled skrytý, ale vědoucí.“

Poslední track alba (v pořadu zazní v úvodu) je jedinou skladbou, kde Stinka využila převzatý text. Do hudby recituje slova o silné touze, samotě, o síle moře a o síle imaginace z knížky Walta Whitmana Listy trávy, kterou právě přeložili s Ondřejem Skovajsou. Lundiaková píše i vlastní prózy. V současnosti má rozpracované dvě knihy. V novele Pod zákonem zkoumá kořeny, okolnosti a důsledky vztahu dospělé ženy a nezralého chlapce pod zákonem. Jde tedy o jakousi Lolitu naruby. Soubor povídek Parazit pak čerpá inspirace ze světa parazitů říše rostlinné, zvířecí a samozřejmě i lidské.