Abych se neztratil v abstrakcích či dokonce v absolutnu...

Díky Urzidilově důkladné znalosti tématu, jeho osobní zanícenosti, lidskému nadhledu i velkému vypravěčskému talentu může dnešní čtenář zblízka nahlédnout významný kus života v českých zemích první třetiny 19. století a poodhalit leckterou souvislost středoevropských dějin a kultury, která mu možná dosud zůstávala dosti skryta.

Johannes Urzidil (1896-1970) patří k významným postavám pražské německojazyčné literární scény první půli 20. století. Pohyboval se stejně suverénně v německém i českém uměleckém prostředí, které chápal neoddělitelně a snažil se zprostředkovávat výměnu mezi nimi. Po nucené emigraci do Anglie roku 1939 (o dva roky později přesídlil natrvalo do USA) zůstala jeho celoživotním tématem Praha a Čechy. Vracel se k nim v řadě knih, jako byly např. povídkové soubory Pražský triptych (1960) a Ztracená milenka (1956) nebo díla uměleckohistorická (Život s českými malíři, česky 2003).

Kniha Goethe v Čechách vyšla poprvé r. 1962. Dle autorových slov historie tohoto díla začíná v germanistickém semináři profesora Augusta Sauera na pražské německé univerzitě r. 1914. „Sedmnáct Goethových českých cest nebylo pouhými lázeňskými pobyty, nýbrž výpravami, které dalekosáhle ovlivnily život i tvorbu tohoto génia a otevřely mu nový svět, zvlášť slovanský,“ píše Urzidil v předmluvě. A pokračuje: „Mým cílem bylo napsat obecně poutavou knihu. Chtěl jsem odhalit vzájemný vztah mezi zemí a básníkem, a českou látkou doplnit tak často shromažďovaný materiál italský a švýcarský. Nic jsem proto nepokládal za předem ,známé‘. (...) A epilog věnovaný bezprostředním dozvukům v Čechách kéž vytvoří pomník určitému období organické humanistické kultury národů, jež směly až donedávna společně obývat zemi dnes dočasně uzavřenou.“

Komentovanou rozhlasovou koláž z knihy Johannese Urzidila Goethe v Čechách v překladu Veroniky Dudkové připravil a režii má Petr Adler, který také čte průvodní komentář. Účinkují Miroslav Táborský a Jiří Hromada.