A co na to společnost? Misantrop v Národním divadle v režii Jana Friče
Jean-Baptiste Poquelin neboli Molière napsal hru Misantrop - veršovanou komedii o pěti dějstvích - v roce 1666. Obohatil tak světovou dramatiku o další komediální archetyp, tedy Alcesta, člověka pohrdajícího pokryteckou společností. Příběh Alcesta inspiroval režiséra Jana Friče, který tak vytvořil další inscenaci pro Národní divadlo.
Alcest miluje Celimenu. Ta však k jeho nelibosti přijímá ještě jiné své ctitele, jako je Oront nebo markýzové Klitandr a Akast. Alcest si zakládá na tom, že vždy říká pravdu, a proto také kritizuje Celimenu za její chyby. I přesto ale její zálibu v pomlouvání toleruje. Postupně vychází najevo pravda o všech pomluvách, pokrytectví a přetvářce, a také o tom, kdo je do koho zamilován a komu je láska neopětována.
Jestliže Alcest klade absolutní morální požadavky na lidstvo a stane se mu, že se do exempláře toho lidstva, tedy do Celimeny, zamiluje, tak má velký problém. Misantrop je v podstatě o nemožnosti existence absolutní lásky.
Jan Frič
Jak dnes vykládat Molièrova Misantropa a postavy této hry? Kdo je Alcest, kdo je Celimena a kde se s nimi setkáváme? Podle dramaturgyně Marty Ljubkové by byla chyba tvářit se v inscenaci, že je Molièrova doba.
Situace jsme se snažili přenést do dneška. Pokusili jsme se představit, co to znamená být ve společnosti, kterou kritizujeme, jsme s ní nespokojeni a zároveň z ní nedokážeme vystoupit, nedokážeme na sebe vzít její problémy a nedokážeme je ani vyřešit. Myslím si, že je to do značné míry obraz nás všech.
Marta Ljubková
Alcest se sice explicitně vyděluje a okolí kritizuje, ale nedokáže bez něj existovat. Musí v něm být. Podle režiséra Jana Friče společnost okolo Alcesta připomíná svět, ve kterém žijeme. Je sebestředná, a ke spokojenosti jí stačí pouze vlastní obraz.
Smysl komedie není v tom, že se diváci budou válet smíchy. Princip spočívá v tom, že komedie hyperbolizuje realitu a to, co každý zná. Varuji tedy diváky, že náš Misantrop není žádná řachanda. Ale byl bych rád, kdyby v ní každá poznal sám sebe.
Jan Frič
Jan Frič se také v inscenaci táže, zda nepřehlížíme kvůli sobě a svému obrazu reálný svět a jeho potíže? Aby demonstroval tuto myšlenku, rozhodl se využít metody live cinema. Herci se tedy na jevišti navzájem snímají kamerami mobilních telefonů, přičemž obraz je přenášen na velkoformátové obrazovky, které dominují do růžova laděné scéně výtvarnice Pavly Kamanové.
V roli Alcesta se v inscenaci představí Vladimír Javorský. Celimenu hraje Kateřina Winterová. V řadě dalších rolí se objeví například Jiří Suchý z Tábora, David Matásek, Jana Stryková nebo Igor Orozovič.
Související
-
Molière: Misantrop. Kamil Halbich v adaptaci slavné hry
Hra, která vzrušuje divadelníky a baví diváky více než tři sta padesát let, otevře letošní Pražský divadelní festival německého jazyka. A Vltava nezůstává pozadu!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
