9. listopadu 2012

9. listopad 2012

Loxandra: Meyhane Kafe Aman

Populací sice Řecko nepatří k těm nejlidnatějším evropským zemím, žije tam zhruba stejný počet obyvatel jako v Česku, ale tamní hudba je stylově překvapivě rozmanitá. Přispívá k tomu jak zeměpisná členitost, tak i historie. Se zcela specifickými styly se setkáme na ostrovech, zvláště na Krétě, jiná hudba se hraje na severu v Thrákii poblíž bulharských hranic a zcela samostatnou kapitolu představuje Epiros, kraj u hranic s Albánií.

Řecká sestava Loxandra se zaměřuje na tradiční formy jak z řecké pevniny tak i ostrovů, a její repertoár je skutečnou encyklopedií řecké hudební diverzity. Název alba řecké skupiny Loxandra, který zní Meihane Kafe Aman, je odkazem na taverny či kavárny, v nichž se hrávaly písně rembetiko, které do těch nejchudších čtvrtí přístavů Pirea či Soluně přinesli Řekové násilně odsunutí z řeckých enkláv na území dnešního Turecka. Do žánru rembetiko patří i skladba I gkarsona, Servírka, jejíž historie je velmi zajímavá, poprvé se objevila na gramofonové desce roku 1937 v podání řecké zpěvačky Rity Abatsi, a téměř identická verze zpívaná anglicky se v téže době stala hitem ve Spojených státech.

Album Meihane Kafe Aman natáčela řecká skupina Loxandra s řadou zajímavých hostí, což si vynutilo i velmi náročný způsob natáčení. Ve skladbě, O Mylonas, Mlynář, například zazní vedle řečtiny i ženský a mužský hlas zpívající turecky, a jelikož každý z vokalistů žije jinde, jednotlivé party se natáčely v Řecku, Turecku i v Torontu, kde má domov Brenna MacCrimmon, kanadská zpěvačka s vynikajícími znalostmi turecké hudby.

Výběr z obsahu CD:

Ta psaradikaSto kafe AmanI gkarsonaDaktiloDegirmenci – O MylonasKalamata fussionStin taverna me ti laterna

Autor: Panayotis Tountas

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.