9. 4.
Zulya And The Children of The Underground 3 Na území Ruské federace žije pětimilionová tatarská menšina, od Rusů se liší jazykem, kulturou i náboženstvím. Tatarština patří do turecké jazykové rodiny, tatarské území leží uprostřed evropské části Ruska, na půl cesty mezi Moskvou a Uralem na řece Volze, která teče na jih do Kaspického moře. Právě odtud pochází zpěvačka Zulya Kamalova. Hudbě se začala věnovat až poté, kdy se usadila v Austrálii. "Až v Austrálii mi došlo, že nejsem Ruska, ale Tatarka," vzpomíná Zulya. "Vychovávala mě babička a ta znala všechny ty staré tatarské písničky. Dnes už spousta Tatarů nemluví tatarsky, ale rusky. Ale s tatarskými menšinami se setkáte i mimo Rusko, třeba v Austrálii v Adelaide žije tatarská komunita, která je spíš něco jako hodně rozvětvená rodina."
The Wolf and the Moon 4:28
Children's Bird Song 04:09
Zulya zpívá tatarsky, rusky i anglicky, a její skladby působí po hudební stránce jako amalgám několika tradic: jemného stylu anglosaských písničkářek, francouzského šansonu, i poetických skladeb ruských bardů. Výstižným příkladem této stylové bohatosti je úvodní skladba alba, v níž Zulya střídá angličtinu s ruštinou.
How Lovers Fail and Fall 4:45
White Wind Tango 04:19
Jak vlastně zní tatarština a tatarské lidové písničky? Zulya jednu z nich na album zařadila, zpívá ji s doprovodem, v němž mají hlavní roli dva nástroje, typické pro národy eurasijského vnitrozemí: brumle a perkuse. Lidová písnička o dvanácti děvčatech zní jako tatarská verze českých dětských rozpočitadel.
We twelve girls 1:53
Clocks 04:13
The Night Is Dark 04:40
Love Hunter 04:44
Nejposlouchanější
-
Zemřel spisovatel Vladimír Páral. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
