31. 1.

Junkerova alba ale naopak prozrazují přemýšlivého tvůrce, pro kterého jsou gejzíry tónů jeho akordeonu jen jednou z mnoha polí pestré mozaiky. Na posledním z nich, Hiri, se Kepa Junkera inspiroval světovými velkoměsty i dalšími místy, kde v minulosti koncertoval.

Lurreta-Yaiza-Arseguel 06:09

Junkera pojmenoval své nové album Hiri, což znamená v baskičtině velkoměsto. Podle Junkery je velkoměsto symbolem národnostní rozmanitosti, místem tajných radostí i každodenní dřiny, není to velkoměsto turistických atrakcí, ale každodenního života.

Hiri 04:13

Na najdeme celkem 14 skladeb, inspirovanými městy v Evropě i dalších světadílech. Junkera ale nesleduje jejich vnější, prvoplánové znaky, skladby jsou pro něj katalogem jeho osobních vzpomínek: takhle zní například skladba věnovaná baskickému městu Ataun, se zpěvem neapolského saxofonisty Enzo Avitabila.

Ataun 05:51

Jak tedy zní baskický akordeon trikitixa ve své původní, taneční roli? To nám Kepa Junkera ukáže v úvodní skladbě alba, pojmenované podle ostrova Tatihou u pořeží Normandie, na němž se koná i hudební festival.

Tatihou 02:22

I když Hiri je album spíš instrumentální, jedna skladba vznikla s účastí několika významných zpívajících hostí: jmenuje se Tbilisi, a uslyšíme v ní sběratele lidových písní Eliseo Parru i zpěvačku Mercedes Peon. Tbilisi 04:05

Na albu Hiri hostoval i čtyřčlenný sbor "tajemných bulharských hlasů" Bulgarka, uslyšíme ho ve skladbě Buenos Aires.

Buenos Aires 04:56

Jiným baskickým národním hudebním symbolem je txalaparta, což je velký dřevěný bicí nástroj, sestávající se ze silného prkna do kterého se buší dřevěnými palicemi. Txalapartu uslyšíme ve skladbě Nagoya.

Nagoya 05:00

Agadir 05:57