30. června 2011

Quebec je metropolí kanadské frankofonní kultury i zcela unikátním hudebním zřídlem. Francouzské hudební kořeny se tu prolínají s keltskými vlivy z Irska i Skotska, město kypí hudebním životem a zdejší nabídka je fascinující stylovou pestrostí. Jedna z nejoriginálnější quebeckých skupin si zvolila jméno, které se snadno vryje do paměti: Uhlíři z pekla, Les Charbonniers De L'Enfer, dva z jejích členů pocházejí z jedné z nejslavnějších skupin frankofonní Kanady, La Bottine Souriante, což lze přeložit doslovně jako Smějící se bota, ve skutečnosti to však znamená Bota se žralokem. Ale zatímco La Bottine Souriante měla nástrojově pestrou sestavu s dechovou sekcí, Uhlíři z pekla spoléhají jen na zpěv bez hudebních nástrojů - a pokud přece jen v některých pasážích slyšíme doprovod, jedná se o rytmické a velmi účinné dupání.

Dans la Ville de Paris

Les Jours de la Semaine

K zájmu o hudbu z francouzské části Kanady napomohlo i jedno nedávné výročí, a sice 400 let od vzniku města Quebec, které Quebečané oslavili před necelými 3 roky. Quebecká skupina Les Charbonniers De l'Enfer, čili Uhlíři z pekla, je pověstná vynikajícími koncerty v jejichž průběhu teplota skutečně stoupá podobně jako v pekle. Dobrým příkladem je koncertní album En Personne, natočené v Montrealu, které dnes posloucháme. Uhlíři z pekla mají ale v repertoáru i jemné lyrické milostné lidové písně, hlavní postavou té následující je krásná pastýřka ovcí, Mon Amiable Bergere.

Mon Aimable Bergere

Il N'y A Qu'un Seul Dieu

Velmi svéráznou součástí repertoáru vokálních skupin které zpívají bez doprovodu hudebních nástrojů, jsou melodie s texty tvořené čistě zvukomalebnými slabikami. Píseň tedy není složena se slov, která by vyprávěla nějaký děj, tím hlavním sdělením se stává rytmus - a zde je příklad, opět z koncertního alba kanadské skupiny Les Charbonniers De l'Enfer.

Les Turlutes

Le Charbonnier

Les Garçons / Yes Very Well

Le Déserteur

Il A Tiré Sa Claire Épée

Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Michel Bordeleau