25. února 2011

Návrat bretaňské tradiční hudby inicioval před necelým půlstoletím virtuoz na bretaňskou harfu Alan Stivell - a jeho příklad inspiroval několik generací následníků. Jedním z prvních byl houslista Jacky Mollard, kdysi člen skupiny Gwerz, dnes vedoucí vlastního kvartetu. Bretaň je sice součástí Francie, ale původním jazykem zde byla bretaňština, která patří podobně jako jazyky používané v Irsku či Skotsku do keltské rodiny. Není tedy divu, že Jacky Mollard má v repertoáru svého kvarteta i tance ze spřízněných keltských zemí. Na svém posledním albu ale stylový záběr ještě rozšířil, přizval na ně zpěvačku Foune Diarru z afrického státu Mali, i její dva spoluhráče. Album se jmenuje N'Diale, což v malijském jazyce bambara znamená radostné vytržení.

Kelemagny

Makaribana

Africká i bretaňská identita se na albu N‘ Diale někdy střídají jako kulisy na divadelní scéně, jindy se propojují do jednolitého celku, ale v případě následující skladby, Moussolou neboli Ženy, dlouho převládá západoafrický živel, a vše se náhle obrátí, když skončí malijský zpěv hráče na loutnu ngoni, Kassima Sidibe, a nastoupí houslista Jacky Mollard.

Moussolou

Kvartet Jacky Mollarda tvoří výhradně akustické nástroje: Mollardovy housle, akordeon Janicka Martina, saxofony Yannicka Joryho. Jediná žena skupiny, Hélène Labarrière, hraje kuriozní shodou okolností na vůbec největší nástroj obsazení, kontrabas. Ve skladbě Deme se velmi zajímavě prolínají rytmicky přesné západoafrické loutny s bretaňskými houslemi.

Deme

N'Diale

Jacky Molard má v repertoáru i hudbu z britských ostrovů: skladba Charlie's Welcome pochází z Irska, ze sbírky významného irského dudáka Séamuse Ennise, který se narodil před více než 90 lety, a Molard si ji upravil ve stylu irských tanců zvaných jig.

Charlie's Welcome

Kantyk

N'Toley

Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Jacky Mollard