20. výročí konzervatoře Duncan Centre
Pražská konzervatoř Duncan Centre slaví dvacet let od svého založení.
Svým jménem škola odkazuje k slavné tanečnici a choreografce Isadoře Duncanové, která na začátku 20. století představovala revoltu v dějinách tance. Její filozofie vycházela z toho, že tanec není pouze estetickým pohybem, ale především pojítkem mezi myšlenkami tanečníka a jeho přirozeným pohybovým výrazem. Chtěla ukázat vnitřní sílu taneční tvorby převyšující technickou dovednost.
Na její odkaz navázala v 30. letech v Československu Jarmila Jeřábková a po ní štafetu převzala Eva Blažíčková, zakladatelka Duncan Centra. Právě s ní a dalšími jejími kolegy si o postavení moderního tance v dnešní společnosti povídala Marina Feltlová. Rozhovoru se zúčastnili vedle Evy Blažíčkové i jeden z prvních absolventů konzervatoře Jan Beneš, a také mladí tanečníci a choreografové - Dora Hoštová a Josef Bartoš. Jako první hovoří choreograf a light designér Jan Beneš.
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
