11. 12.

11. prosinec 2009

CéU: Vagarosa

Už od 60. let, kdy se v Rio de Janeiru zrodila bossa nova, je Brazílie pověstná zpěvačkami éterických, ale přitom silně expresivních a výsostně muzikálních hlasů. K posledním objevům na tomto poli patří 29letá CéU, vlastním jménem Maria do Céu Whitaker Poças. Narodila se v Sao Paulu, největším městě Brazílie, a tvrdí, že nejvíce ji inspiruje hudba s kořeny v Africe: jazz, reggae, i nigerijský afrobeat. Její umělecké jméno CéU znamená v portugalštině oblohu či nebe, a pro snadnou identifikaci se píše vždy s velkým U na konci. Letos vydala CéU své druhé album, Vagarosa, které elegantně spojuje akustické nástroje s elektronikou. Někteří album dokonce označují za nejlepší brazilskou nahrávku roku, což potvrzuje i nadšený ohlas ze zahraničí: když na podzim zpěvačka vystupovala v Anglii, britské deníky o ní psaly v superlativech.

Comadi

Bubuia

Brazilská zpěvačka CéU strávila rok ve Spojených státech, a mezi portugalsky zpívané písně zařadila na své album Vagarosa jedinou anglicky zpívanou skladbu, Papa, která ovšem do celku zcela organicky zapadá a z jejího hlasu přitom slyšíme lehkou ozvěnu Boba Marleyho.

Papa

Nascente

Ponteiro

CeU zařadila na své album i převzatou píseň Rosa Menina Rosa, jejímž autorem je klasik brazilské populární hudby, Jorge Ben, v níž se zpívá o růžové holčičce, a CeU tuto nahrávku věnovala své vlastní dceři.

Rosa Menina Rosa

Aranžmá alba Vagarosa jsou mistrovským dílem v umění dosáhnout maximálního účinku pouhým náznakem, nahrávky mají velmi intimní zvuk se spoustou kouzelných detailů, příkladem je dialog zpěvu a varhan ve skladbě 'Cangote'.

Cangote

Grains De Beauté

Vira Lata

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.