Zasuté komnaty lidské psychiky. Oddejme se jejich proudům, nabádá posmrtně básník a esejista Stanislav Dvorský

Mezi spodními proudy - obálka knihy|foto:Nakladatelství Malvern

Na souboru esejů, přednášek a studií významného českého post-surrealisty pracoval několik let sám básník, držitel Magnesie Litery za poezii Jakub Řehák, který Dvorského, podobně jako jiného českého surrealistu, Petra Krále, osobně znal: „V nadsázce říkám, že oba jsou teď pro mě bývalými anděly v tom wendersovském slova smyslu. Wim Wenders, jak víme, věnoval své Nebe nad Berlínem několika režisérům, které považoval za své strážce a inspirátory. S Dvorským jsme sice nebyli blízkými přáteli, ale znali jsme se. Byl noblesním, vstřícným člověkem, kterého obklopovala aura zvláštního, nevysloveného tajemství. Někdy jsem se v jeho přítomnosti cítil až trochu hloupě. Když se totiž setkáte s osobností, která má určité rysy geniality, pak to na vás působí velmi neobvyklým vyzařováním, a to Stanislav Dvorský měl.“

Básník vnitřního monologu a esejista na prahu poznání

Stanislava Dvorského si patrně nejprve vybavíme jako básníka, autora pozoruhodných sbírek Zborcené plochy (1996), Dobyvatelé a pařezy (2004) nebo Oblast ticha (2006), za kterou v roce 2007 získal cenu Magnesia Litera za poezii.

„Dvorský nepochybně patří k básníkům vnitřního monologu, ke kterým řadíme třeba Jamese Joyce nebo českou básnířku Věru Linhartovou, ke které se Dvorský vracel a věnoval jí několik pozoruhodných esejů, které jsou v knize otištěny,“ vysvětluje Řehák. Ve výboru ale najdeme i eseje věnované předním českým surrealistům, Vratislavu Effenbergerovi a Karlu Teigemu, s jejichž dědictvím se kriticky vyrovnával. Řada textů pak podává svědectví o Dvorského hlubokém, celoživotním vztahu k psychoanalýze: „Dvorský byl mimořádně psychoanalyticky disponovaný. Při svém psaní vždy hledal skryté pohnutky, své i jiných autorů. Sám psychoanalýzou prošel a věnoval se jí i teoreticky, za normalizace připravoval referáty pro podzemní psychoanalytické semináře. Odtud už je jen krok k záznamu i interpretaci snů, které celoživotně praktikoval,“ upřesňuje Řehák.

Jakub Řehák|foto:Jana Plavec

Jaký vztah měl Dvorský, který po několik dekád pracoval jako grafik pro několik českých nakladatelství i hudební vydavatelství Supraphon, k vizuální kultuře? Proč měl rád jazz, a o čem se mu zdávalo? I to si poslechněte v záznamu rozhovoru.