100. výročí narození Simone de Beauvoir

"Simone de Beauvoir a filozof Jean-Paul Sartre - abychom začali nejdůležitějším mužem v životě této feministky - spolu tvořili ´intelektuální pár´. Hovořívá se o nich jako o ´partnerské dvojici století´. Vystačili si sami, nepřáli si mít potomky a byli životními partnery bez oddacího listu. Jejich rozhodnutí žít spolu takzvaně ´na divoko´ bylo výrazem odporu k prudérní a pokrytecké morálce, vládnoucí v manželstvích uzavřených z povinnosti." - píše list Rheinischer Merkur. Dodává, že právě v době, která byla příznivá rodinám, Simone de Beauvoir prohlásila - doslova - že "manželství a mateřství jsou dvě klasické léčky, nastražené na ženy".

"Už v předvečer sexuální a politické revoluce roku 1968 žila se Sartrem v oddělených bytech, pár praktikoval ´odloučené soužití´. Po Sartrově smrti strávila zbytek života na invalidním vozíku a žila jako vdova, i když nikdy předtím neměla v úmyslu stát se ´paní Sartrovou´ - a také se jí navzdory vší reálné i vybásněné závislosti na Sartrovi nikdy nestala." V německém týdeníku dále čteme:

"Simone de Beauvoir učinila svůj ženský život veřejnou věcí. Stala se z ní sebevědomá představitelka do té doby neznámého ženského životního stylu. Jako veřejná osoba byla idolem celé generace žen, které, ač vysokoškolsky vzdělané a vysoce kvalifikované, dosud nenacházely postavu téhož pohlaví, s níž by se mohly ztotožnit. Spojila své žití a spisovatelské aktivity v jeden biografický projekt, stala se až voyeurskou kronikářkou svého vlastního výjimečného života. Při množství vztahů, které pěstovala stejně tak s muži jako s ženami, představovala jakousi směsici Peggy Guggenheimové a Elfriede Jelinekové. Navzdory svému úctyhodnému literárnímu odkazu je však Simone de Beauvoir považována hlavně za teoretičku ženského hnutí 60. a 70. let, za představitelku intelektuálního feminismu. Připravila cestu pro myšlenkový směr, který vyšel ze studentského hnutí a koncem 70. let vyústil v samostatné bádání."

List Rheinischer Merkur označuje mnohasetstránkovou knihu Druhé pohlaví, kterou Simone de Beauvoir poprvé vydala v roce 1949, za "opus magnum", za "analytický esej par excellence". Uvádí, že toto veledílo patří k nejcitovanějším z oblasti feministické literatury.

"Zpočátku byla Simone de Beauvoir odhodlanou anti-feministkou" - čteme závěrem v německém listu, který upozorňuje, že právě proto se autorka tehdy mylně domnívala, že se změnami společenských vztahů dojde i ke změnám ve vztazích mezi pohlavími. "Její omyl však nemění nic na věci, že bez ní by dnes leccos neexistovalo, ba dokonce by ani nebylo myslitelné. Předpověděla mnohé, občas něco nedomyslela do konce. Když v roce 1986 zemřela ve věku 78 let, zanechala světu své myšlenky: myšlenky byly jejími dětmi." - napsal týdeník Rheinischer Merkur k výročí narození Simone de Beauvoir, která by se 9. ledna dožila sta let.