Životní (sou)boje Arthura Conana Doyla

Arthur Conan Doyle vystudoval lékařství na Edinburské univerzitě. Rozhodnutí stát se lékařem sehrálo v jeho životě zásadní roli, protože se díky němu nejen seznámil se svou první ženou Louisou Hawkinsovou, ale také získal místo lodního lékaře na velrybářské lodi Hope směřující za polární kruh. Na této výpravě, která podněcovala jeho romantickou duši, si Doyle vedl deník, který v roce 2012 vyšel v knižní podobě. Zřejmě by se z něj stal lodní lékař, kdyby během další plavby, tentokrát na parníku Mayumba, nedostal mořskou nemoc a málem nepodlehl velmi vysoké horečce. V důsledku toho se Conan Doyle raději rozhodl pro bezpečnější soukromou lékařskou praxi, při které se ve volných chvílích mohl věnovat psaní.

Když lékař píše

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století byla Doylova lékařské kariéra na vrcholu. Vedl úspěšnou soukromou praxi v Hampshiru a všeobecné uznání mu také přineslo jeho varování před objevem bakteriologa Roberta Kocha, které v roce 1890 otiskl deník Daily Telegraph. Tehdejší noviny o tomto vědci prohlašovaly, že našel lék na tuberkulózu. Byl to právě Conan Doyle, kdo se k těmto výrokům stavěl skepticky. O několik týdnů později se neúčinnost takzvaného tuberkulínu vědecky prokázala.

Radioservis ve spolupráci s vydavatelstvím Tebenas vydal v pořadí už čtvrté CD s příběhy Sherlocka Holmese: Vzpomínky na prázdný dům a Doktor Watson vzpomíná.|foto: Radioservis

I přes úspěchy na lékařském poli se však Conan Doyle nedokázal zbavit pocitu, že toto povolání pro něj není to pravé a po mnoha peripetiích se nakonec rozhodl jen pro kariéru spisovatele. Lékařská zkušenost v něm však zanechala nesmazatelnou stopu, která se znatelně projevila v jeho pozdější literární činnosti.

Arthur Conan Doyle jako spisovatel vešel ve všeobecnou známost především jako otec geniálního detektiva Sherlocka Holmese. Tato postava mu přinesla nejen peníze, ale zejména stigma autora odlehčené literatury, se kterým se Doyle nikdy nedokázal vyrovnat. V rozhovoru pro magazín Tit-Bits řekl: „Nejlepší literární práce je ta, po jejímž přečtení je čtenář lepším člověkem. A nikdo se nemůže stát lepším člověkem – myslím ve vyšším slova smyslu – poté, co si listuje povídkou o Sherlocku Holmesovi, třebaže tak patrně stráví příjemnou hodinku. Tohle není podle mého názoru vznešená práce, ostatně vznešená nemůže být žádná detektivka, a to i když odhlédneme od skutečnosti, že všechna díla, zabývající se kriminální tematikou, představují pouze laciný způsob, jak vzbudit zájem čtenáře.“

Za velkou literaturu Conan Doyle považoval historické romány. Být uznávaným autorem tohoto žánru bylo jeho celoživotním snem. Přestože jich několik napsal, a zejména jeho šestisvazkové dějiny první světové války se staly odborně uznávaným dílem, nikdy ho veřejnost nepřestala vnímat jako autora detektivek. Právě to byl jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodl s psaním o Sherlocku Holmesovi skoncovat.

Černý den pro Londýn

Spisovatelovo odvážné rozhodnutí vzbudilo ve čtenářích vlnu nevole. Po přečtení povídky Poslední případ (1893) zrušilo předplatné magazínu Strand dvacet tisíc čtenářů. Londýn se zahalil do černého smutku, lidé nosili před vydavatelství magazínu pohřební věnce a naléhali na Doyla, aby slavného detektiva přivedl zpět k životu.

Autor Sherlocka Holmese na snímku z roku 1858|foto: Profimedia

„Překvapilo mě, kolik lidí se o Holmesův osud zajímá. Jaktěživo by mě nenapadlo, že si to budou brát tak moc k srdci,“ řekl později Conan Doyle. I přes svou značnou averzi se spisovatel k Sherlocku Holmesovi nakonec vrátil nejdřív v krátké parodii Polní bazar (1896), později ve vzpomínkovém románu Pes baskervillský (1901–1902) a následně v dal ší sérii povídek, z nichž první s názvem Prázdný dům vyšla v srpnu 1903. Nová a nová dobrodružství Sherlocka Holmese vycházela s přestávkami až do roku 1927. Celkově se podivínský detektiv objevil v dvaašedesáti Conan Doylových příbězích a dodnes zůstává nejznámějším dílem tohoto autora.

Spisovatel na bojišti

Arthur Conan Doyle se odjakživa zajímal o vojenství. Když v roce 1899 začala druhá búrská válka mezi anglickými a búrskými kolonizátory jihu Afriky (potomci nizozemských osadníků), přihlásil se do ní jako dobrovolník. Měl totiž pocit, že je to jeho poslední příležitost, jak se nějaké války aktivně zúčastnit.

Arthur Conan Doyle na kriketu v roce 1901|foto: Profimedia

„Jednou časně ráno jsem se ocitl v dlouhé frontě mužů, kteří se chtěli zapsat ke kavalerii Middlesex Yeomanry. Tento pluk jsem si vybral proto, že jsem v něm měl jednoho nebo dva přátele. Za stolem v uspořádaném pokoji se usadil prošedivělý plukovník a rychle se obrátil na žadatele. Neměl tušení, kdo jsem, ale když spatřil čtyřicetiletého muže, naznačil, že jsem bezpochyby nezamýšlel přidat se k pluku,“ vzpomínal o několik let později Arthur Conan Doyle ve své autobiografii Memories and Adventures (Vzpomínky a dobrodružství). Jako voják byl však Conan Doyle pro svůj vysoký věk odmítnut. Z tohoto důvodu se do druhé búrské války přihlásil alespoň jako vojenský lékař. Paradoxně však místo válečných zranění léčil spíše vojáky nakažené břišním tyfem. Během několika měsíců viděl zemřít víc lidí na toto onemocnění než těch, kterým se stala osudná zranění z bojů.

Ze svých zážitků sepsal Conan Doyle pětisetstránkovou kroniku Velká búrská válka. Nešlo však jen o obyčejný report z bojiště, ale zejména o kritický komentář k organizačním nedostatkům britských ozbrojených sil: „Přílišné soustředění se na nesmyslné maličkosti, nedostatek selského rozumu a nepřizpůsobení se novým nápadům – to jsou největší problémy naší armády.“ Na základě Conan Doylova objektivního referování o této válce mu král Eduard VII. v roce 1902 udělil rytířský titul.

V první světové válce se slavný spisovatel také chtěl jako dobrovolník přidat k britským jednotkám, byl ale odmítnut. I tak se však do boje zapojil. Když námořnictvo během jediného dne přišlo o tisíce mužů, vypracoval Arthur Conan Doyle návrh na záchranné nafukovací pásy a čluny, mluvil dokonce o neprůstřelných vestách pro vojáky. Za tyto podnětné nápady mu poděkoval sám Winston Churchill.

V letech 1916–1919 napsal Arthur Conan Doyle pro magazín Strand sérii jednadvaceti článků o britském tažení ve Francii během první světové války. Díky tomu získal povolení navštívit britskou a francouzskou frontu, a dokonce se stal svědkem bitvy u Saint Quentina. V důsledku toho byly Conan Doylovy články velice zasvěcené a dodnes jsou historicky cenné.

Spisovatel, nebo detektiv?

V roce 1906 zemřela Conan Doylova manželka Louisa a spisovatel upadl do hluboké deprese, ze které ho dostala až kauza kolem mediálně sledovaného případu britského advokáta George Edaljiho, který byl v roce 1903 odsouzen za týrání koní a krav, přestože důkazy proti němu byly neuvěřitelné slabé.

Tvůrce Sherlocka Holmese byl i vášnivý lyžař - na snímku v roce 1894|foto: Profimedia

Arthur Conan Doyle měl obrovský smysl pro spravedlnost a ve chvílích, kdy se jí někomu nedostávalo, neváhal vzít iniciativu do vlastních rukou. V roce 1907 věnoval tomuto známému případu téměř všechen svůj čas, pečlivě si prostudoval všechny detaily a pro Daily Telegraph napsal řadu článků o chybějících důkazech a zarážejících faktech: „Rozsudek nedávného případu stojí mimo naše chápání. Ohledně spáchaného zločinu: nemohl se stát po desáté večerní, protože otec podezřelého – vikář – byl pár kroků od Edaljiho po celou noc a z domu nikdo neodešel. Ani hlídkující policisté nikoho neviděli. Pokud tohle není alibi, tak co to je?“

Jen díky Conan Doylově intervenci byl Edaljiho případ znovu otevřen a nespravedlivě odsouzený muž osvobozen. O několik let později se slavný spisovatel stal opět „detektivem“, když se zapojil do případu Oscara Slatera, který byl v roce 1908 obviněn z vraždy dvaaosmdesátileté Marion Gilchristové a i přes rozporuplné důkazy byl o rok později shledán vinným. Původní trest smrti byl po naléhání Slaterových obhájců dva dny před vykonáním změněn na doživotí.

Celý případ Arthura Conana Doyla nesmírně zaujal a v roce 1912 vydal knihu s názvem The Case of Oscar Slater (Případ Oscara Slatera), ve které na základě doložených faktů dokázal, že odsouzený muž vraždu nespáchal. Žádosti o přezkoumání rozsudku však vyslyšeny nebyly. Až v listopadu 1927 – po více než osmnácti letech – byl Oscar Slater z vězení propuštěn, a to bez jakéhokoli nového soudu, omluvy nebo odškodnění. Následné soudní přezkoumání, které si sám Slater vyžádal, ho zbavilo veškerých obvinění a přiřklo mu náhradu ve výši šesti tisíc liber za újmu získanou pobytem ve vězení.

Doyle v Rozhlase

Literární pásmo, jehož inspiračním zdrojem se staly Conan Doylovy největší soukromé i veřejné bitvy, napsala Iveta Novotná u příležitosti 160. výročí od spisovatelova narození. V pásmu zazní ukázky nejen ze známých spisovatelových příběhů, ale zejména z jeho děl, které byly autorkou pořadu pro tuto příležitost přeloženy – z Conan Doylovy autobiografie, jeho zápisníku z plavby za polární kruh nebo z jeho novinových článků. V celé délce navíc zazní autorova téměř neznámá povídka Polní bazar v překladu Petra Pálenského, která je parodií na příběhy o Sherlocku Holmesovi.

Psáno pro Týdeník rozhlas.