Živnostník, komunista a růže bez trnů

Nejvýraznějším momentem knihy je právě zachycení tragédie lidí, kteří se narodili někdy v počátcích třicátých let dvacátého století a v dospělém věku tvořili "gottwaldovu" generaci budovatelů i šmelinářů. Zde jsou reprezentovány obě skupiny, především postavami dvou mužů zdánlivě vsazených do protilehlých názorových a ideologických pólů. Pavel Javůrek, syn živnostníka, majitele pohřební služby, reemigrant a podivuhodný socialistický rentiér, s nímž se autor identifikuje s nepokrytou sympatií (tato postava vede vyprávění v ich- formě). Opačný konec spektra reprezentuje Vítek Kotrba, dělnický synek, jehož se po smrti otce ujme "přítel" komunista, aby ho formoval správným směrem k rudě elitní estébácké kariéře. Vnějškově jsou Pavel a Vítek spjati neoblomnou přítomností obruče totalitního režimu i faktickou existencí neprůchodné hranice. Vnitřně postavou ženy, o níž oba usilují. Eva však patří k nejslabším rolím, posouvána jako poněkud nesvéprávná figurka bez názoru tam, kde je to pro ni právě nejvýhodnější. V celku příběhu působí účelově, nevýrazně, jednorozměrně a možná i zbytečně, neboť duel obou mužských postav by se mohl rozvíjet i bez její účasti. Splní své poslání snad v okamžiku, kdy si čtenář uvědomí, že důležitější než svoboda není ani bohatství či chudoba, ani láska vytoužené ženy.

Obálka knihy|foto: www.knizniweb.cz

Zeithammerovo vyprávění plyne jednoduše, někdy možná příliš zjednodušele. Pouta reálněsocialistického společenství se utváří a utahují nesmírnou rychlostí a pod bedlivým dohledem sovětských poradců. Uvolnění šedesátých let i okupace sovětských vojsk jen prokmitnou v nedůležitých odstavcích. Ale právě v rychlém sledu a jakoby útržkovitém střídání jednotlivých střípků se skládá ohromující celek, vypovídající o nevyhnutelné podmanivosti totalitní moci. Hybným momentem jednoho z hlavních hrdinů se stalo jeho rozhodnutí o návratu ze Spojených států do Československa. Perzekvován, záhy nalezne "štěstí" za mefistofelskou cenu úplatkářské kolaborace. Úspěch druhému přinesly události následující po roce 1948, omámen mocí, ví, že je sledován. V důsledku je obětí, jakoby bez vůle determinovanou hříčkou vlastní strany.

Pavel přežívá nezaslouženě obdařen neuvěřitelným "pokladem". Přesto, z přehnaně urychleného sledu závěrečných událostí nevyznívá žádný pocit satisfakce či happy endu. Žádný hrdina není kladný ani plně pozitivní. Dobří i špatní, tak trochu napůl. Špiclování, mamonářství a kolaborace jsou charakteristické rysy pro danou epochu. Pud sebezáchovy za každou cenu je tím nejsilnějším a vítězným motivem.

Kniha Radka Zeithammera má široký časový záběr. Končí rozpačitou normalizační vyčpělostí a neuvěřitelným soudružským sebezpytováním, zřejmě na sklonku osmdesátých let dvacátého století. Nepropracovanost, povrchnost, idealizace postav i situací je na škodu díla. Partie byla rozehrána neotřele a vcelku poutavě. Napětí ani dějová linka však nevydržely do konce. Zůstaly zajímavé útržky a lítost nad odhozenou šancí.

Radek Zeithammer: Vábení rudých růží. Daranus, Řitka 2006, 144 s.