Ženské tváře festivalu Jeden svět: Vzdělání je pro demokracii zásadní

7. březen 2018
Rok naděje - Mikala Krogh

V úterním ArtCafé se setkaly Tunisanka nominovaná na Nobelovu cenu míru Lina Ben Mhenni, dánská režisérka Mikala Krogh a česká dramaturgyně festivalu Julie Kárová.

V pondělí 5. března 2018 byl v pražské Lucerně zahájen 20. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který potrvá do 14. března v Praze a v dalších 36 městech po České republice bude doznívat až do poloviny dubna. Mottem pro letošní jubilejní ročník je výraz ‘fake news’. Rozlišovat, co je a co není pravda, je pod přívalem velkého množství informací čím dál tím těžší a podle organizátorů festivalu se dnešní svět následkem toho otřásá ve svých základech na všech frontách, jakoby společnost potřebovala restart.

Festival Jeden svět je jako každý rok rozdělen do několika tematických sekcí. Letos nově přibyly například regionální kategorie nazvané Americana a Eurodrom, které se pro Jeden svět netypicky věnují západnímu světu. „Máme pocit, že tématika lidských práv je v naší oblasti stále důležitější, protože cítíme, že dochází k určitému ohrožení těchto práv. V kategorii Americana se soustředíme na Spojené státy, na situaci Afroameričanů a na tamní prezidentské volby. V Kategorii Eurodrom se snažíme poukazovat na problémy současné Evropy. Ve speciální kategorii Jedna Nula se věnujeme kyberprostoru,” říká dramaturgyně Jednoho světa, Julie Kárová.

Svoboda šíření informací na internetu je dnes velkou výzvou pro demokracii

Letošní jubilejní ročník vybízí k aktualizaci systému, a to nejen, co se týká našich počítačů. Festival Jeden svět se nechal inspirovat slovem roku podle Collinsova slovníku, kterým se naposledy stal výraz 'fake news'. „Svoboda šíření informací na internetu je dnes velkou výzvou pro demokracii. Domnívám se, že je velice důležité vzdělávat ohledně demokracie další generace. Dnes spousta dětí neví, kde najít informace, jsou přehlcené sociálními sítěmi. S informacemi z internetu, kde se šíří i nepravdivé fake news, neumí nakládat. Osvěta a vzdělávání na školách je pro demokracii velmi zásadní,” uvažuje nad tenkou hranicí svobody a demokracie dokumentaristka ze Skandinávie, Mikala Krogh.

Jeden svět 2018 v ArtCafé: dramaturgyně Julie Kárová, tlumočnice Martina Mišíková, režisérka Mikala Krogh a tuniská aktivistka Lina Ben Mhenni

Jedním ze zahraničních hostů, který letos usedne do poroty Václava Havla, je blogerka a aktivistka za lidská práva z Tuniska, Lina Ben Mhenni. Před pár lety byla nominovaná na Nobelovu cenu míru a mimo jiné byla také první osobou, která podala zprávy o nepokojích ve středním Tunisku v roce 2010, které později vedly k revoluci a Arabskému jaru. Lina se věnuje především lidským právům a právům žen. Na svém blogu A Tunisian Girl píše o změnách v Tunisku, o tamním revolučním procesu a demokratické transformaci, ale i nekončícím policejním násilí.

Jsem nepohodlná pro režim i náboženské fundamentalisty, říká Lina Ben Mhenni

Jsem hlasem mrtvých a těch, kteří to nikdy nevzdávají. Píseň tuniské zpěvačky Emel Mathlouthi se stala hymnou revoluce

Emel Mathlouthi

S vášnivým hudebním vyznáním o lidské svobodě Kelmti Horra, symbolem Jasmínové revoluce v roce 2011, se africká umělkyně dostala až na udílení Nobelových cen, kde se postarala o jeden z nejemotivnějších zážitků posledních let.

Čtěte takéBřetislav Tureček: Tuniská vláda stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Snad ji nesemelou

Články Lina Ben Mhenni publikují například deníky The Guardian nebo servery televizních stanic CNN a Al-Džazíra. „To, co dělám, a o čem píšu, je pro režim velmi nepohodlné. Jako aktivistka se účastním demonstrací. Jsem nepohodlná pro režim i pro náboženské fundamentalisty. Nepřetržitě žiju pod hrozbou z jejich strany a už pět let užívám ochrany policie,” svěřuje se.

Lina ben Mhenni píše pod svým skutečným jménem, což není v arabských zemích obvyklé. „Existují blogeři, kteří vystupují pod nějakým nickem a možná se tím vyhnou některým problémům. Ale já jsem se už v roce 2007, ještě než padl starý režim, rozhodla, že budu vystupovat pod svým skutečným jménem. Možná, že mě to naopak před nebezpečím ochránilo, protože lidé po celém světě věděli, kdo jsem,” popisuje porotkyně Jednoho světa své motivace, proč pro ni bylo důležité, aby lidem odkryla svou tvář. „Potřebovala jsem, aby mi věřili. Je snadné schovávat se doma za monitor, chtít po lidech, aby vytáhli do ulic a něco riskovali a sám sedět v pohodlí domova.”

Dokumentem o filipínských dětech ulice chtěla Mikala Krogh ukázat, že je možné měnit svět

Čtěte takéFilipíny krvácí ve válce proti drogám. Hrozí návrat autoritativního režimu?

Dramaturgyně festivalu Julie Kárová z uvedených dokumentárních snímků, kterých festival Jeden svět uvádí více než 110, vyzdvihla například film Rok naděje dánské režisérky Mikaly Krogh. Dokument vypráví o skupině kluků, kteří původně žili v ulicích Manily. Na dobu jednoho roku jsou vybráni do programu filipínské nadace Stairway, která je vzdělává, nabízí jim terapii a vychovává je. Cílem je, aby přestaly být dětmi ulice a byli schopní si sami vybudovat lepší budoucnost. „Chtěla jsem filmem ukázat, že naděje na změnu opravdu existuje, že je možné měnit svět,” popisuje dánská filmařka. Zdůrazňuje také význam následné péče, kterou nadace dětem věnuje i po návratu z programu, kdy jim například pomáhá najít studijní stipendia. Úspěšnost programu dokazuje i nadějná bilance: 85% dětí, které jím prošly, se na ulici nevrátí.

Problémem Filipín je podle Mikaly Krogh veliká chudoba a silná katolická kultura. „Antikoncepce je na Filipínách nepřijatelná, rodiny mají 8 až 10 dětí. Na ulicích tam nežijí sirotci, ale děti, které rodiče nedokáží uživit. Často to probíhá tak, že rodiče o děti pečují první tři až čtyři roky, ale pak je prostě pošlou do ulic, ať se o sebe postarají samy,” popisuje dánská režisérka.

Velkým problémem je také dětská prostituce, která jde s chudobou ruku v ruce. „Všichni víme o tom, proč spousta bělochů jezdí na Filipíny. Ta země je chudá a oni mají peníze. Každé třetí dítě na Filipínách zažije sexuální zneužívání,“ připomíná Mikala Krogh. Ovšem za sexuálním zneužíváním dětí nestojí jen bílí turisté s podivnými choutkami. „Většinou jsou děti zneužívány lidmi, které znají. Často se jedná o rodinné příslušníky nebo sousedy. Na Filipínách je potřeba změnit celou kulturu a nastavení a také to, jak zacházet s dětmi,” uzavírá rozhovor skandinávská režisérka.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby podle výběru Václava Havelky si můžete poslechnout zde:

  • Film
  • Rozhovor
  • jeden svět
  • lidská práva
  • dokumentární film
  • dokument
  • Tunisko
  • arabské jaro
  • Filipíny
  • Julie Kárová
  • Lina Ben Mhenni
  • Mikala Krogh
  • nadace Stairway
  • děti ulice