Ze světa, který k nám promlouvá skrz média, čiší papírovost, říká umělec Daniel Pitín

„Nemám rád, když název výstavy koresponduje s nějakým dílem nebo když je příliš návodný k tomu, jak by ji měl divák číst,“ odpovídá Daniel Pitín na otázku, jak vznikl název výstavy. „Sám jsem často velmi emotivně zasažen některými událostmi ve světě, které ke mně promlouvají skrze média, a zároveň si uvědomuji, že jsou to pouze informace a o skutečné realitě za nimi nic nevím. Proto jsem pro název výstavy zvolil něco, co je významné a pevné jako věž, zároveň ale také velmi relativní jako papír, co se tedy může zhroutit nebo je to možná jen nastrčená kulisa,“ dodává umělec.

10 fotografií

Výstavu v pražském Rudolfinu považuje ve své životní dráze za významnou událost: „Doposud jsem v České republice neměl možnost ukázat přehled své práce v nějakém smysluplném celku. Můj umělecký vývoj byl složitý, často se měnil styl mé práce, například z figurativní malby k abstraktní, a ne každý prostor by mi umožnil ukázat všechny tyto polohy,“ podotýká Pitín v ArtCafé.

České umění v mezinárodním kontextu

Pro Galerii Rudolfinum je výstava podle jejího ředitele Petra Nedomy důležitá právě proto, že se program galerie orientuje primárně na mezinárodní umění:

Ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma

„Jenom občas vřazujeme české umělce, a to proto, abychom jim dali příležitost dostat se na domácí půdě do mezinárodního kontextu,“ vysvětluje kurátor výstavy Papírová věž. Oproti názoru, že umění by se mělo jen vyvážet ven a představovat v zahraničí, zastává Petr Nedoma přesvědčení, že je stejně potřebné vystavovat české umělce doma: „Nechci ale, aby byl proto český umělec brán automaticky jako něco zvláštního nebo vyvýšeného. K tomu by mu mohlo pomoci naopak zasazení do širšího mezinárodního kontextu,“ doplňuje ředitel galerie.

Příliš mnoho informací zakrývá realitu světa

Podle Petra Nedomy je Daniel Pitín schopen přesně reflektovat a obrazně – ovšem nikoliv ilustrativně – zachycovat realitu dnešního fragmentovaného světa: „To je obvyklé téma v jeho starší tvorbě v první polovině desátých let, kdy byly dystopické rozpadající se krajiny a figury v nich konající cosi nepříliš zřetelného signálními prvky Danovy tvorby.“

Čtěte také

Způsob, jakým vnímáte umělecké dílo, je manipulovatelný

K podobě dnešního světa ředitel Galerie Rudolfinum poznamenává: „Ve světě je příliš mnoho informací a my ztrácíme schopnost je spojovat mezi sebou a vytvářet alespoň částečně vyšší syntézy, které by nám z jistého nadhledu ukázaly realitu.“ To, co dnes vnímáme jako realitu světa, je podle něj realita pouze reprodukovaná: „Pracujeme s informacemi, které jsou nějakým způsobem už zpracované a prakticky nepodobné původnímu světu. A v této zdánlivé realitě se topíme,“ dodává Nedoma. 

Svoboda interpretace

Daniel Pitín podle svých slov stav dnešního světa nevnímá tak kriticky: „Nejsem typ dogmatického umělce, který by stanovoval, jakým způsobem by se mělo moje dílo číst. Sám se spíš snažím být pozorovatelem situace, které mě obklopují, a nevím, jestli by malířství mělo dávat nějaká morální stanoviska.“ Malířství je podle Pitína otevřená struktura, se kterou může divák svobodně pracovat, ale zároveň by mělo být schopno si tuto svou svobodu obhájit. „Na rozdíl od digitálních médii je malba před divákem přítomna fyzicky, divák tedy může vidět jednotlivé materiální vrstvy obrazu, což mu otevírá možnosti, jak jej vnímat,“ dodává umělec.

O tom, proč Daniel Pitín v začátcích své umělecké dráhy vystavoval více v zahraničí než v Česku, zda je pro jeho generaci stále neotřesitelnou autoritou Gerhard Richter nebo proč do svých obrazů zasazuje výhružné ostré hrany, se dozvíte v samotném rozhovoru. Moderoval Tomáš Pivoda. Hudbu vybíral Jiří Špičák.