„Že jest nám hudba vrozená…“ Ženy v kontextu soukromé hudební praxe (nejen) v Čechách 19. století

„Salonní“, respektive soukromá a polosoukromá hudební kultura Evropy 19. století se v současné době těší většímu zájmu jak v kruzích muzikologů a kulturních historiků, tak také u široké veřejnosti. Jedním z důvodů je, že v této dosud nepříliš probádané kapitole hudebních dějin se můžeme seznámit nejen s méně známými umělci, skladateli a hudebními organizátory, ale také s neznámým, ovšem neméně vzrušujícím hudebním repertoárem.

Vzhledem k tomu, že ženy i muži těžili v (polo)soukromé kultuře stejnou měrou z méně striktních způsobů a podmínek umělecké produkce, zaměřuje se pořad na ženské protagonistky a jejich prostředí.

Akademie přibližuje tento fenomén hudebně-kulturní praxe pomoci různých příkladů. Na základě vybraných písní německé skladatelky, klavíristky, básnířky a pedagožky Johanny Kinkelové (1810−1858) se následně zabývá soukromou a polosoukromou hudební kulturou v pražském prostředí hraběnky Elišky Schlikové (1792-1855). Druhá část pořadu zůstává v soukromé sféře, ale je věnována představitelkám druhé poloviny 19. století – Gabrielle z Deymů, Josefíně Brdlíkové, Marii Madierové a Emě Destinnové –, z nichž některé také veřejně vystupovaly a/nebo jsou známy veřejné recenze jejich děl. Na studiových snímcích realizovaných speciálně pro tuto Akademii zpívají Vanda Šípová (soprán) a Barbora de Nunes-Cambraia (mezzosoprán), na klavír hraje Jiří Knotte. Úryvky z dobového tisku a korespondence čtou Naděžda Hávová a František Šedivý. Pořad připravila Anja Bunzel z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, spolupracoval a jazykovým korektorem byl Zdeněk Havlíček.