Zaniklá kina pražských Vinohrad
Bývaly doby, kdy na pražských Vinohradech bylo jedno kino vedle druhého. Dnes je situace úplně jiná, většina objektů, v nichž dříve sídlila kina, slouží úplně jinému účelu. Letní seriál je tento týden věnován zaniklým kinům v Praze.
Právě Vinohrady byly čtvrtí, která patřila k těm s největší hustotou kin v hlavním městě. Bývala tam jak kina honosná, premiérová, tak i menší biografy s rozvrzanými sedadly a horší technikou. Bylo tedy z čeho vybírat.
Na Vinohradské třídě byla blízko u sebe dvě kina: Květen v Radiopaláci a Illusion v Maceškově paláci. Toto kino bylo specifické svým programem: mělo podtitul „kino archívních filmů“. Dávaly se tady výhradně starší a staré filmy domácí i zahraniční provenience. Běžná byla 30. a 40. léta, občas byly na programu i němé filmy z 20. let. V době, na kterou Martin Plitz vzpomíná, v kině Ilusion pracovala herečka Zita Kabátová jako vedoucí kina a pokladní.
V pasáži Valdek na Náměstí Míru bylo kino Varšava. Nedaleko odtud, v Řipské ulici, bývalo kino Slávie - také nepřežilo. Sál byl v úrovni ulice a často táhla dveřmi zima. Naproti tomu kino Pilotů v Donské ulici vydrželo poměrně dlouho. Bývalo kousek od Havlíčkových sadů, v okolí stará zástavba, ulice, kterými nebylo radno chodit v noci. Návštěvnost nebývala velká, ale kino se drželo.
K největším pražským kinosálům patřilo svého času kino Flóra s kapacitou kolem 600 míst. Toto kino vzniklo v třicátých letech minulého století a projektoval ho architekt Krofta. Ale i to zaniklo a co se týče možného vzniku jednosálových kin, je Martin Plitz spíše skeptický: „Je možné, že pro nějaký prostor zájemci obstarají prostředky na digitalizaci a kino se obnoví, ale je to záležitost především nadšenců, jako je například aktivita Kino otevřeno, která většinou v mimopražských objektech zavřených kin uskutečňuje jedinečné akce.“
Nejposlouchanější
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Václav Havel: Dopisy Olze. Rozhlasová verze divadelní inscenace režijního dua SKUTR
-
Černá a bílá, Píseň na rozloučenou, Šanghaj, Ghetto a hranice a další povídky Jiřího Weila