Začíná to kapkou a končí oceánem. Tanec Praha představuje dílo ikonického Dimtrise Papaioannoua

Dimitris Papaioannou začínal jako výtvarný umělec a na taneční scénu vstoupl ve druhé polovině 80. let minulého století. Mezi jeho ikonická díla patří Médea z roku 1993 nebo zahajovací ceremoniál olympijských her v Aténách v roce 2004. 

Co může člověk zažít, když se přijde podívat na vaší inscenaci Transverse Orientation?

Dimitris Papaioannou: Pevně doufám, že zaujme pozici pozorovatele, který sleduje krajinu měnících se obrazů. Věřím, že každý si na základě těchto vizuálních podnětů vytvoří vlastní asociace a užije si meditativní rovinu této události. Transverse Orientation je dílo, ve kterém se snažíme pojednat komplexněji o lidské existenci i o tom, co vnímám jako znepokojující v jejím současném stavu. Pokud se divákům podaří napojit mentálně i fyzicky na toto dílo, mají šanci pocítit i jeho zábavnou rovinu. Mám pocit, že lidé se často obávají během představení mých inscenací smát, protože mají pocit, že by to bylo nedůstojné. Obávají se smát něčemu, co primárně aspiruje na to být krásné. Já mám ale humor rád. V mém díle je všudypřítomný, a proto doufám, že ho diváci také akceptují.

Scéně bude jako materiál dominovat voda. Čím je pro vás tento živel v kontextu Transverse Orientation?

Dimitris Papaioannou: Začíná to kapkou a končí oceánem. Chtěl jsem vyobrazit jak ženský půvab, elegance a oduševnělost dokáže rozpustit mužskou sílu symbolizovanou na jevišti obří loutkou býka. Voda zahání žízeň a dokáže měnit věci. Je to příroda sama.