Zachytit prchavý moment, to je má největší vášeň. Jacob Philips představuje svůj komiksový svět
Mladý ilustrátor a kreslíř se narodil v Manchesteru do rodiny úspěšného komiksového tvůrce Seana Philipse. Přestože je mu pouhých čtyřiadvacet, má za sebou řadu pozoruhodných projektů.
Spolupracoval třeba na komiksové sérii „Criminal“, pracoval ale i s řadou spisovatelů, například s Lewisem Costellem nebo Mateusem Domingosem. Na měsíčním rezidenčním pobytu Českého literárního centra v Praze rozpracoval komiks nazvaný That Texas Blood.
Ke komiksu vás přivedl váš otec, úspěšný komiksový tvůrce Sean Philips. V čem vás váš otec nejzásadněji ovlivnil?
Svět komiksu mě obklopoval od dětství. Táta tehdy pracoval pro jednu společnost, která komiksy vydávala ve velkém. Každý měsíc mu posílali krabici se vším, co vydali, a já i mí sourozenci jsme se o to prali. Na pohovce v otcově pracovně jsme pak ty komiksy náruživě hltali. Táta mi taky už od útlého dětství dával speciální komiksový papír, na který kreslil. To jsem miloval a samozřejmě jsem se na něm jaksepatří vyřádil (smích).
Co charakterizuje přístup vašeho otce ke komiksu a co ten váš? Co děláte jinak než on?
Myslím si, že způsob naší práce se moc neliší. Faktem je, že jsem se od něj hodně učil a naučil. Určitě ale platí, že ve výsledku je rukopis mého otce mnohem, řekněme, temnější. Hodně pracuje s černou a bílou a s celou škálou šedé. To je jeho značka. Já mnohem víc pracuji s barvou a hodně si potrpím na linii, lineárnost.
Kteří další tvůrci vás ve vašem přístupu ke komisu ovlivnili?
Byla jich celá řada a myslím, že od každého jsem se naučil něco jiného. Hodně důležitý pro mě určitě byl Dan Clowes. Většina z mých vzorů pochází z nezávislé komiksové scény, spíš než ze světa tradičního amerického komiksu. Můj asi vůbec nejoblíbenější komiks jsou Paper Girls od Cliffa Chianga. Ten prostě nemá chybu.
S otcem jste spolupracoval na několika projektech. Který z nich pro vás byl ten nejvýznamnější?
Za nejvýznamnější považuji svou práci na komiksu Eda Brubakera My Heroes Have Always Been Junkies, která mi otevřela dveře do světa profesionálního komiksu. Ed v něm vytvořil příběh mladé dívky Ellie, která má hlavu plnou romantických představ o „uměleckých duších“, které mají sklon k drogám a divokému životu. Tíhne k němu i ona sama, k čemuž jí pravděpodobně dala předpoklad i její nevázaná matka, která v jejím útlém věku zemřela. Když se tahle teen-agerka nakonec sama stane pacientkou jedné rehabilitační kliniky, vidí, že nic není tak, jak se to jeví. Její příběh ale pokračuje dál a ona objevuje, že svět drog nemá daleko ke světu tvrdé kriminality a vražd. Práce na téhle grafické novele pro mě byla úžasná zkušenost, protože do té doby jsem pracoval hlavně jako ilustrátor na volné noze. Tady jsem jako kolorista poprvé vstoupil na pole komiksu. Táta kreslil a já vybarvoval.
Přestože na pole profesionální komiksu jste vkročil díky svému otci, dalo by se říct, že už od dětství jste samostatným a nezávislým tvůrcem. Svůj první komiks jste totiž vytvořil už v 11 letech a nazval jste ho Roboyi. O čem byl?
Ano, to je pravda. Ten komiks byl vlastně o mně, bylo to takové moje fantastické, prodloužené imaginární zrcadlo. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý chlapec, který se dokáže tělesně proměňovat v robota – jeho ruce i další části těla se dokáží proměnit v nejrůznější technické součástky, vrtule a tak podobě. Chodí po městě a na pláž a tam se pere s nejrůznějšími darebáky a monstry.
Komiks je spojením obrazu a textu, je to příběh vyprávěný obrazem. Jaké typy příběhů vás baví a přitahují? A co dobrému komiksovému příběhu nesmí chybět?
Já sám jsem velký milovník příběhů, které stojí na postavách, charakterech, psychologii hrdinů. Mám moc rád složité lidské příběhy, které určitým způsobem vycházejí z reality, které jí nějak zrcadlí, určitě jim dávám přednost před povrchnějšími sci-fi příběhy. Přiznám se ale, že já si hlavně užívám výtvarnou stránku věci. Koupím si třeba i komiks se slabším příběhem, pokud je dobře a zajímavě nakreslený.
Jak moc ve vašem případě závisí kreslířský styl na příběhu? Do jaké míry z něj vycházíte, do jaké míry na něj reagujete? Anebo máte konstantní, neměnný rukopis?
Řekl bych, že můj rukopis je poměrně konzistentní a že se v souvislosti s předmětem a tématem příběhu mění jen velmi málo. Ale samozřejmě hodně pracuji s barvami a tóny, protože to v celkovém dojmu může hrát velkou roli.
Před chvílí jste mi ukazoval skicák, který jste celý zaplnil kresbami, a to při svém pobytu v Praze. Vidím rychlé, ale přesné tahy, dobrou, dramatickou kompozici. Jak byste popsal váš rukopis, váš kreslířský styl?
To je složitá otázka, těžce se mi to popisuje. Ale máte určitě pravdu. Jsem člověk, který dává přednost kompozici a celku před detailem. Jsem poměrně líný a navíc neposedný, takže na detaily nemám moc trpělivost. Moc rád zachycuji gesta lidí, určité silné nebo pro mě něčím zkrátka zajímavé a nabité momenty. Jsou to tedy skutečně rychle načrtávané linie a tahy. To, co jsem vám ukazoval, vznikalo na nejrůznějších místech Prahy, na ulicích a taky v nejrůznějších kavárnách a podnicích. Sedl jsem si tam, pozoroval lidi a kreslil je. Když chcete zachytit určitý okamžik, musíte být zatraceně rychlí, protože život i lidé jsou neustále v pohybu. Všechno se neustále mění…
Svou pražskou rezidenci jste zasvětil práci na komiksu That Texas Blood, který vznikl ve spolupráci se spisovatelem Chrisem Condonem. O co přesně jde?
Děj se odehrává ve fiktivním okrese Texasu a je to příběh, který v sobě spojuje prvky thrilleru, detektivky a mysteriózního žánru. Hlavní postavou je šerif, jehož bratr je za podivných okolností zabit. V průběhu příběhu v podstatě sledujeme vyšetřování případu i to, jak se postava vyrovnává se ztrátou bratra. Objevují se také zvláštní okolnosti z jeho minulosti, která ho neustále pronásleduje. První díl komiksu by měl být vydán začátkem příštího roku, a to vydavatelstvím Image. Moc se na to těším.
Co si vezmete z pražské rezidence? Odrazí se nějak ve vaší další tvorbě?
Praha je bezpochyby neskutečně inspirativní. Máte tak zajímavou historii, která se vpisuje do prostředí, architektury. Taky vaše literatura přináší neskutečně přitažlivé a vizuálně dost podnětné příběhy. Takže odjíždím s tím, že chci vytvořit komiks, který se bude odehrávat v Praze. Ale musím najít někoho, kdo ho pro mě napíše, protože já sám psát neumím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
