Za Jaroslavou Adamovou
V sobotu 16. června ve věku 87 let zemřela Jaroslava Adamová.
Titulky novinových nekrologů ji charakterizují jako ryzí herečku a dámu s nadhledem, poslední velkou tragédku, vášnivou a originální. Články rekapitulují její hereckou dráhu od prvního vinohradského angažmá až po plodné období v Městských divadlech pražských, přátelství s Janem Werichem i nedávné filmové počiny – Želary nebo Stínu neunikneš. Téměř se ale nezmiňují o rozhlasovém herectví Jaroslavy Adamové – a přitom její stopa v rozhlasovém archivu je pěkně dlouhá.
Jaroslava Adamová nerada poskytovala rozhovory, šetřila vyjádřeními – o to vzácnější je nahrávka pro jeden z vltavských Pátečních večerů v roce 2005. Její úvaha o herectví vychází z jednoho rozhovoru, který s ní vedl novinář Sergej Machonin. Na Jaroslavu Adamovou ve studiu odpolední Mozaiky vzpomínal dramaturg Martin Velíšek.
Nejposlouchanější
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření