Z trafostanice je kino. Výjimečný projekt zabydlel výjimečný dům
Sem tam se přihodí, že je unikátní stavba po rekonstrukci využitá k něčemu smysluplnému. Nestává se to příliš často, ale v případě cenné funkcionalistické stavby v centru Prahy, pár metrů od Jindřišské věže a hned vedle kostela svatého Jindřicha, to platí svrchovaně. V budově bývalé trafostanice vznikl Filmhub Edison. Má být nejen místem projekcí kvalitních filmů a festivalů, ale taky setkávání lidí a debat o všem možném.
Alespoň si to tak představuje šéf společnosti Film Europe, která za projektem stojí, Ivan Hronec. „Kolem tohoto domu jsem chodil dvacet let a vždycky jsem se ho snažil ve svých fantaziích obydlet. Nakonec tomu pomohla náhoda, ale náhoda přeje připraveným,“ usmívá se. Podotýká, že při přeměně banky v kino do velké míry respektoval citlivou rekonstrukci architekta Ladislava Lábuse. A ten zase nikterak neporušil ducha původní stavby architekta Františka Alberta Libry.
„To spojení je unikátní a my jsme ho v žádném případě nechtěli zničit,“ vysvětluje. Současně sní i o návratu světelně-kinetické plastiky Zdeňka Pešánka, tedy její repliky, která se tu od vzniku domu pohybovala a svítila. Tedy – aspoň několik let, než se rozbila a posléze ztratila. „V tomhle směru už existuje veřejná iniciativa a sbírka. Je otázkou času, kdy se dílo na budovu Edisona vrátí. Patří sem. Navíc inspirovalo slavný avantgardní film Otakara Vávry a Františka Piláta Světlo proniká tmou. To je asi čtyřminutový velmi odvážný němý snímek, který plastiku připomíná,“ vysvětluje Hronec.
„Při přeměně bankovního prostoru na kino jsme se snažili zůstat ve třicátých letech minulého století. Prostory, které je připomínají, jsme doplňovali stylovým nábytkem, třeba replikami nábytku od věhlasného designéra Jindřicha Halabaly. Jde o křesla, židle, pulty. A původní bankovní recepční pult architekta Lábuse jsme přeměnili na pult barový. Večer svítí, přičemž jeho světlo je nakomponované speciálně pro tento prostor,“ doplňuje architekt Miloslav Abel, který na vznik kinokavárny odborně dohlížel. Dobové prvky jsou tu přitom vkusně kombinované s prvky moderními, například pohodlnými víceúčelovými sedačkami v kině. Unikátem jsou i okna, která po projekcích dostanou do kina denní světlo. Přes bar se speciálně „vydesignovanými“ závěsnými květináči s živou flórou je vidět nedaleký kostel svatého Jindřicha.
S denním světlem a třeba večerními průhledy ven úžasně pracoval už architekt Libra. „Dostat denní světlo do kina, to pro nás byla výzva a současně i ten nejkrásnější moment práce. Když se po promítání rozhrnou závěsy a světlo prostoupí kinosál, divák se vlastně ze světa filmu dostane zpátky do reálného života,“ přemýšlí architekt Abel.
A jak ten filmový svět bude vypadat – jinými slovy: jaká dramaturgie je pro Edison nachystaná? Jsou to kvalitní filmy především z nejprestižnějších evropských filmových festivalů (Benátky, Berlín, Cannes), samozřejmě i snímky uváděné mimo tyto přehlídky, žánrové festivaly (například britského, skandinávského nebo arabského filmu) a pravidelné cykly pro děti i starší diváky (Erudio). Každý den se tu minimálně jednou hraje „english friendly“. Navíc jsou v kině propojené různé distribuční platformy – klasické plátno, televize, VOD videotéka. „To je ten největší kinosál v Česku. Pojme totiž všechny obyvatele naší země,“ vypočítává Ivan Hronec možné publikum. Záběr je to široký. Stejně jako ambice nového kina.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
