Z Ruska

11. červen 2012

Koncem dubna se v Moskvě konala slavnost předání každoroční ceny za vynikající zásluhy v oblasti cirkusového umění.

Cena Šarivari znamená pro cirkusový svět totéž jako Zlatá maska pro divadelní umění, nebo Nika pro ruský film. Ve finále hlavní soutěže „Nejlepší cirkus" zvítězil nad kolegy z jednačtyřiceti měst cirkus z Jekatěrinburgu. Cenu Pierot (postava jednou rukou přidržuje zeměkouli) převzal ředitel Anatolii Marčevskij. A jeho komentář?

„Je to odměna za naši mnohaletou práci, včetně Mezinárodního festivalu klaunů, jehož jsme zřizovateli a festivalů Cirkus našeho dětství. Slyšel jsem reakci hlediště na vyhlášení vítěze, a bylo jasné, že rozhodnutí poroty přijali jednomyslně. Blahopřeji všem obyvatelům našeho milovaného Jekatěrinburgu. Cenu zhodnotíme tak, že vyměníme sedadla v hledišti cirkusu – je jim už třiatřicet let," slíbil ředitel vítězného ruského cirkusu.

Ruská agentura RIA novosti oznamuje: v centru Londýna byla odhalena socha legendárního vojevůdce a státníka Čingizchána. Pětimetrová jezdecká socha stojí na paloučku u Mramorové brány nedaleko Hyde-parku. Autorem je Burjat Daši Namdakov; ideový návrh poskytla britská strana. Socha byla odlita v dílně Mariani v severní Itálii a po částech převezena do Velké Británie. Stala se součástí rozsáhlého festivalu „Město soch", iniciovaného v roce 2010 s tím, že bude realizován u příležitosti londýnských Olympijských her 2012.

Také ruská divadla s oblibou uvádějí díla, která zaznamenala úspěch na filmovém plátně. Moskevský Sovremennik uvedl Bergmanovu Podzimní sonátu v režii mladé Jekatěriny Polovcevové, přičemž hlavním magnetem se stala herečka Marina Nějolovová, zvaná též poklad Sovremenniku. Připomenu děj Podzimní sonáty: na pozvání Evy k ní do malé vilky přijíždí její matka, slavná klavíristka, která právě ovdověla. A začíná cosi jako tíživé psychoanalytické sezení. – Ruskou divadelní kritiku výkon Mariny Nějolovové okouzlil. I když její spoluhráčku Aljonu Babenkovou (v roli Evy) rovněž chválí, diva Nějolovová je bezkonkurenční. – Scénograf Emil Kapeljuš nahradil původní vilku velkým prkenným altánem, přičemž prkna, zejména ta na podlaze, jsou nepevná, houpají se. V závěru představení matka s dcerou odcházejí do hloubi altánu. Pomalu a v objetí. Žít není jednodušší než umírat, smrt není větší trápení než život, komentuje ruský tisk.

autor: Jana Klusáková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.