Yann Tiersen - ví, jak na nás
O zastávce francouzské kapely vedené francouzským muzikantem a skladatelem Yannem Tiersenem, jste se patrně již dozvěděli s předstihem. A to třeba i na těchto stránkách. Jinak by v pražské Arše toho večera, kdy tam se svým bandem vystoupil, nebylo vyprodáno. Ti z vás, kteří se na koncert vydali, jistě dodnes nelitují.
Kapela ve složení kytary (Marc Sens), basa (Stéphane Bouvier), bicí (Ludovic Morillon), ten neuvěřitelně sexy nástroj vydávající zvuky jako meluzína (odborně ondes Martenot), obsluhovaný neméně sexy Christine Ott, místy navíc housle, xylofony či harmonika, nehraje v podstatě nic až tak převratného. Tedy v kontextu dalších současných kapel podobného věku a ražení, vyprodávajících podobně velké sály.
Na základech, které by bylo nejpřesnější pojmenovat jako "kytarovkové" vrství melodie (v hlase i nástrojích), experimentuje se zvuky (hrát s aku-vrtačkou na kytaru člověk někoho jen tak nevidí), pracuje velmi citlivě a cíleně s dynamikou a do diváků valí místy způsobem a s nasazením, které by mohli závidět postarší punkoví matadoři. Zpívá se tu minimálně, většina skladeb, nebo alespoň většina času jednotlivých skladeb probíhá bez zpěvu - o to bezmocněji se pak fanynkám v prvních řadách podlamovala kolena, když Tiersen použil nástroj z nejmocnějších - svůj chraplavý šepot.
Co je ale možná důležitější než samotný styl a rovněž zhustakdy opomíjené, je výraz samotných muzikantů. Jakože tahle parta Francouzů hraje evidentně pro radost, číší z ní pozitivní přístup k věcem a baví ji být v úzkém kontaktu s divákem, jsou zcela autentičtí a věrohodní. Aby bylo jasno, k podbízivosti a laciným gestům mají daleko.
Není pro ně problém hrát půl hodiny zády k publiku. Dávat si desetiminutová relativně nezáživná - tedy "nezábavná" by bylo asi přesnější - intermezza jen s houslemi, připomínající více než cokoli jiného minimalistické večery festivalu Alternativa. Nezahrát jediný hit z Amélie tak, jak jej známe (pro připomenutí Yann Tiersen je u nás znám hlavně jako skladatel filmové hudby, především ze soundtracku k Amélii z Montmarteru nebo filmu Good Bye Lenin).
Zkrátka velmi příjemný koncert, co doslova nabije pozitivní energií. Velkou výhodou je právě ona bezprostřední nadšenost okamžikem, kterou muzikanti velmi bravurně přelévají pod pódium. Mají tak šanci zaujmout i ty, kteří žádnou z přehrávaných skladeb neznají, či ji alespoň nerozpoznají od původní komorní verze z desky. A když i takový divák, co přijde na koncert "za hity", odchází s úsměvem na rtech, aniž by slyšel jediný z očekávaných, má kapela vyhráno. Pořadatelé by byli sami proti sobě, kdyby si zase brzy Tiersena nepozvali...
Yann Tiersen a Band, divadlo Archa, 19. 3. 2007
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
