Vyslovit nevyslovené: Tělo to ví

Neustále si lžeme. Drobně se podvádíme. To ze strachu, že za první vrstvou slov není osvobozující hloubka ale pohlcující propast. Válce tak řekneme speciální operace, vyhazování optimalizace, ožralství je viróza. Není v tom nic milosrdného, je to jen uplatňování moci, často na sobě samých.

Asja Vološina v dramatu Máma napsala postavu, která také drobně klame, ale klame především proto, aby se nezbláznila z nesnesitelně doléhající reality. A to je snad důvod, proč nás Olja svým monologem oslovuje, proč má potřebu nám svůj příběh, příběh vyznačený dopisy k narozeninám, vypovědět. Vzniklo tak silné monodrama o souboji smiřujícího se hlasu a nesmiřitelného okolí.

Čtěte také

Esther Bol: Máma. Oceněná Tereza Dočkalová ve hře o mateřství, smrti a hledání vlastního místa na světě

Ale někdy je užitečné a vlastně nezbytné pokoušet se nahlédnout i za tu první vrstvu slov. Proto vznikla také hudebně-akustická verze monodramatu Máma. Jako pokus poslouchat ticho mezi řádky, jako příběh složený z nádechů a výdechů hlavní postavy. Multiinstrumentalista Tomáš Vtípil, herečka Tereza Dočkalová, režisér Tomáš Soldán, dramaturgyně Marina Feltlová a mistr zvuku Marek Hoblík se v kompozici nazvané Tělo to ví pokoušejí přinést Oljin příběh nasvětlený z jiného úhlu pohledu. Přitom jde o stejný osud, jen pozorovaný s úkrokem do strany, snad zpívaný víc než vyprávěný. Protože tělo to někdy ví a hlava ne.

V kompozici kromě zmíněných exceluje také sólový basklarinet Radima Hanouska. V premiéře ji odvysílá stanice Vltava v pořadu rAdioCUSTICA ve středu 6. dubna. Oba rozhlasové tvary tak bude možné vnímat jako dialog, jako rozhovor těla a slov, jako střet prostoru a hlasu.