Výběr z denního tisku, 27. prosince

Na stránkách Práva najdeme dnes ohlédnutí za rokem 2012 v kultuře... Nejlepším českým filmem roku byl podle Věry Míškové snímek Ve stínu a celkové hodnocení roku „Filmy se bez peněz točit nedají“. František Cinger vybírá z letos vydaných knih jako svého favorita 1Q84 od Haruki Murakamiho, naší literatuře prý vévodí povídky, ve světě dramata. Výtvarné umění přineslo výstavu Evropa Jagellonica v kutnohorském GASKu a velice vydařená byla také výstava Krištofa Kintery v Městské knihovně v Praze. Nejlepší české album je podle Práva Soundtrack ke konci světa od kapely Zrní. Z klasické hudby vybírá v Právu Vladimír Říha, nejzajímavější pro něj byla premiéra písňového cyklu Sylvie Bodorové Lingua Angelorum v podání Thomase Hampsona. Nejlepším divadelním představením roku podle Radmily Hrdinové byl Budulínek z Naivního divadla Liberec. „Bilancovat divadelní dění v roce 2012 není snadné, protože dojmy z inscenací překrývá znechucení z podmínek, za jakých se u nás divadlo provozuje.“

Kromě shrnutí jednotlivých uměleckých druhů od pravidelných recenzentů ještě vybírají své největší kulturní zážitky přispěvatelé Salonu. Třeba pro Jiřího Přibáně byla největším zážitkem kniha 2666 od Roberta Bolaña: „Jakmile jsem si ho přinesl a otevřel, text mě svou silou zcela pohltil, takže jsem místo plánovaných letních výletů po Českém ráji putoval mexickou pouští, trpěl pod tíhou popisovaného násilí a současně se radoval z toho tajemného spojenectví mezi autorem, textem a jeho čtenářem.“

Pro Markétu Pilátovou vyhrál film Atlas Mraků. Zašmodrchaný a bláznivě pospojovaný příběh vystlaný dalšími vrstvami podpříběhů u ní prý převálcoval nejrůznější knihy a odstrčil koncerty i se svým jednoduchým poselstvím: Nebuďme otroci, ovce, ale ti, kteří na sobě ani ostatních nestrpí bezpráví.

Lidové noviny přinášejí recenzi na obnovenou inscenaci England ve Veletržním paláci – Vladimíra Mikulku na celém představení zaujala nejvíc představitelka jedné z hlavních rolí Ivana Uhlířová, která prý nakládá s postavou – ukázkově elegantní mladou dámou – bez psychologizace a svobodně.

21. prosince zemřela ve svých třiadevadesáti letech Květa Legátová. Její nekrolog najdeme v Lidových novinách. Citlivá a obětavá ochranářka zvířat, kantorka, laskavost sama; na druhé straně až radikální feministka, která z hloubi duše nesnášela pojmy jako „veřejné mínění“, žena plná vnitřního vzdoru, která vedla vášnivé disputace o chodu dějin a se stejnou zarputilostí třeba i spory o škodlivosti ženské módy. Milovala knihy Michela Houellebecqua, hlavolamy a román Tři mušketýři. Na brněnské filosofické fakultě vystudovala češtinu, němčinu a k tomu matematiku a fyziku. Debutovala v roce 1957 knižně, ponecháme-li stranou první rozhlasovou hru z roku 1948, proslavila se ale zejména po roce 2001, kdy v nakladatelství paseka vydala Želary a později Jozovu Hanuli a kdy získala Státní cenu za literaturu. Na Květu Legátovou vzpomíná v LN Dora Kaprálová.

Mladá fronta Dnes sleduje novinky na výroční výstavě v olomouckém Muzeu umění s názvem Od Tiziana po Warholla. Jedna sezónní výměna nastala v expozici první poloviny 20. století. Kvaš Josefa Lady Dětské hry v létě vystřídaly Dětské hry v zimě: „Jen stěží najdeme v českém umění výraznějšího a známějšího autora, jehož tvorba je spojována s termínem obyčejný život, než je Lada. A malby ze souboru dětských her jsou přímo esencí autorova umění realistické zkratky.“, upozorňuje kurátor výstavy Michal Soukup.