Výběr z denního tisku, 1. listopadu

Další filmový počin o divokém odsunu němců se jmenuje 7 dní hříchů, vstupuje dnes do kin a je hlavním tématem kulturních stran dnešního tisku. Snímek, v němž se ztratíte snáz než hrdinka, píše Věra Míšková jako titulek svému článku v Právu. V Jeseníkách na Šumpersku se odehrává děj – po Herzově Habermannově mlýnu, filmu s podobnou tematikou, i zde psal scénář podle vlastní knihy Josef Urban, režisérem je tentokrát Josef Chlumský.Příběh zobrazuje česko-německý pár v době těsně po válce, ve dnech rabování a vraždění. Tematika je to už známá, a tak by recenzentka čekala nějaký silný konkrétní příběh. Ve filmu ale vše působí nevěrohodně, je nesoudržný, postavy jsou nesrozumitelné. Jiří Chlumský umí hezky snímat krajinu, méně už si poradí s postavami a až k trapnosti nadužívá rádoby symboliku v četných dlouhých záběrech detailů rabovaných míst.„7 dní hříchů je film nepodařený a je otázkou, proč vůbec vznikl, když už scénář musel být velmi slabý, k tématu nic nového nepřináší a příběh včetně názvu je mírně řečeno podivný,“ píše Míšková a hodnotí 35 procenty.Mimochodem v Právu najdete i krátký rozhovor s autorem scénáře a předlohy.

Film hodnotí také Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes a píše už v titulku, že sám představitel hlavní role Ondřej Vetchý film nespasí. Všímá si podobností s Habermannovým mlýnem: oblast Sudet, děj mířící od svatby z konce 30. let do divokých odsunů němců i věčná klišé citového nátlaku prostřednictvím dětí; minule po nich zbyl medvídek, tentokrát panenka. „Člověk má pocit, že sleduje stejnou historii, jen v trochu jiném žánru.“ Jestli koprodukcí poznamenaný Habermannův mlýn připomínal německý seriál ve špatném českém dabingu, 7 dní hříchů má blíže k thrilleru, ovšem smýká sebou ode zdi ke zdi. Na jedné straně pouští prý divákově trpělivosti žilou unylý vypravěčův komentář, na straně druhé se hraje umělecký horor na pokračování – recenzentka ilustruje: „Vrzání, skřípání, bafání, plížení kolem oken, dveří, schodů, leckdy s přepjatou dramatickou hudbou; taková sada pomůcek sice může ladit napětí, ale film síly Zániku samoty Berhof nebo Adelhaid nevyrobí.“

Nesrozumitelnost a nedořečenost jednotlivých vztahů a motivů vadí také Marcelu Kabátovi v Lidových novinách. Tvůrci jako by se nemohli rozhodnout na které postavy a vztahy se soustředit a jak vlastně vyprávění pojmout.Film 7 dní hříchů tolik chce zobrazit nejednoznačnost dobra a zla v onom pohnutém období až se paradoxně zalidní veskrze schematicky pojatými figurami, které pak do značné míry pouze předvádějí souboj rozličných stereotypů. S každým dalším dějovým zvratem je v takových případech dodáno jen další klišé, přičemž v závěru je jejich kadence opravdu nebezpečná.Navzdory těmto výtkám je ale pro Lidové noviny film důležitou připomínkou historické kapitoly a hlavně impulzem pustit si znovu skvělé filmy, které zpracovávají stejné téma. Kromě už zmíněných je tu jmenován ještě Kočár do Vídně Karla Kachyni.

Jedno téma ze zákulisí filmové produkce najdeme v dnešních Hospodářských novinách. George Lucas prodal společnosti Walt Disney Lucasfilms a spolu s nimi i Hvězdné války, jednu z nelukrativnějších licencí na merchandising. Cena 4 miliardy amerických dolarů. George Lucas se tak zbavuje firmy, jejíž reputace šla za poslední léta dolů a Disney naopak pokračuje ve strategii skupování značek a posiluje svou pozici mezi největšími zábavními firmami. Od Lucase přebírá celou firmu včetně studia pro speciální efekty, licence na filmy, hračky, knihy, atrakce v zábavních parcích... Nová produkce bude zodpovědná za výrobu tří nových filmů podle Lucasových námětů, které Disney plánuje uvést. Podle týdeníku The Hollywood Reporter by ale prý nemuselo zůstat jen u nich, v úvahu přichází, že by každá postava měla vlastní film. Otázkou je, jakou cestou se Disney vydá, jestli ve stopách původní trilogie, nebo jejího fanouškovskou základnou odmítaného nastavování z let 1999 až 2005. Ukáže se to v roce 2015. A mimochodem to, jak moc ještě Hvězdné války hýbají světem dokazuje fakt, že na sociálních sítích zpráva o prodeji Lucasfilms zastínila dokonce hurikán Sandy.

V Hospodářských novinách najdeme také jednu literární recenzi – a to na novinku Petry Hůlové. Pavel Mandys píše, že ve třech ze čtyř posledních románů se autorka zaměřila na lidi z okraje současné české společnosti. V Umělohmotném třípokoji z roku 2006 to byla prostitutka, ve Strážcích občanského dobra o čtyři roky později mladá komunistická aktivistka a teď v románu Čechy, země zaslíbená je to ukrajinská uklízečka. Každé z těch děl má kromě onoho docela sympatického a cenného společného jmenovatele své kvality i slabiny. V posledním románu je hlavní hrdinka vypravěčkou – Hůlová i tady dokazuje, že umí napsat věrohodné a zajímavé postavy – Olga nejprve odpovídá stereotypům, jakými ukrajinskou komunitu vnímáme – venkovanka se vzděláním, která žije v ubytovně a je závislá na manželovi. Postupně se však emancipuje, zakládá si seznamku, dále se hraje o střet ženy v tradiční submisivní roli a ženy emancipované a kolem hlavního děje se rozehrávají vedlejší zápletky. A právě při důkladnějším využití všech motivů a linií by pro Pavla Mandyse v Hospodářských novinách mohl být román velkolepý. Výsledkem je ovšem prý další řadovka, solidní dílo, které autorce neudělá ostudu, ale ani v její produkci nijak zvlášť nevyniká.