Bouře v životě i díle. Jakou měla Kate Chopinová pověst jako spisovatelka ve své době?

„Ach, Bobinôte! Tady jste! Vůbec mi nebylo dobře. Kde jste přežili ten slejvák? A Bibi? Není promočenej? Nic se mu nestalo?“
Popadla Bibiho a zuřivě ho líbala. Bobinôtovi všecka vysvětlení a omluvy, která za chůze skládal, odumřely na rtech. Calixta ho ohmatávala, jestli je suchý, a zjevně nevyjadřovala nic než spokojenost, že se v pořádku vrátili.
„Koupil jsme Ti pár krevet, Calixto,“ nadnesl Bobinôt. Z bohatě zásobené kapsy u kalhot vytáhl plechovku a postavil ji na stůl.
„Krevety! Ach, Bobinôte, jsi tak hodný, až to není pravda!“ A vlepila mu na líčko pusu, jen to mlasklo.
„Dneska si uděláme hostinu, tramtadadá!“ Bobinôt s Bibim si oddechli a začali se radovat. A když si ti tři sedli ke stolu, tolik se nahlas nasmáli, že je muselo být slyšet až u Labaliérových.

Alcée Labalié napsal té noci svojí manželce Clarisse. Napsal jí milý dopis překypující něžným zájmem. Napsal jí, ať domů nespěchá, pokud se jí a dětem v Biloxi líbí, ať tam zůstanou i další měsíc. Vede se mu slušně, a ačkoliv se mu stýská, ochotně to odloučení přetrpí. Ví přece, že jejich zdraví a potěcha stojí na prvním místě.
Kate Chopin: Bouře, překlad Hana Ulmanová