Volyňsko-haličský masakr byl dílem racionálně uvažujících lidí, říká v knize Volyň 1943 polský historik Grzegorz Motyka
Během druhé světové války vyvraždili ukrajinští nacionalisté na Volyni a ve Východní Haliči asi sto tisíc Poláků. Popularizátor dějin Grzegorz Motyka v knize s názvem „Volyň 1943: Genocidní čistka – fakta, analogie, historická politika" zkoumá příčiny masakru a ukazuje ho v širokém kontextu etnických čistek nejen druhé světové války, ale celého dvacátého století.
Knihu v češtině vydalo v edici Historie nakladatelství Academia. S překladatelem Martinem Veselkou mluvila Markéta Kaňková. Nejprve ji zajímalo, kde Grzegorz Motyka vidí kořeny volyňsko-haličského masakru. „Nejprve bych shrnul příčiny, jak je autor popisuje, že je vidí polští a ukrajinští literáti, historikové, sociologové, politologové a další. Tito autoři často hovoří o tom, že příčina masakru tkví v kulturním kódu Ukrajinců coby celé společnosti. Že tkví v jakýchsi kořenech nacionalistické ideologie, primitivismu převážně rolnického obyvatelstva. Dokonce píše o stereotypu Ukrajince coby řezníka, o nízkých pudech, démonismu v myšlení, posedlosti likvidací polského obyvatelstva, což je spjato s neblahými historickými zkušenostmi Ukrajinců s Poláky.“
A Martin Veselka dál popisuje, jak Grzegorz Motyka sám interpretuje tento zločin. „Podle něj toto kolektivní násilí, které se na území dnešní Ukrajiny a východního Polska dělo, je vždy dílem racionálně uvažujících a plánujících lidí, kteří toto své jednání velmi pečlivě promysleli a naplánovali a mysleli při tom na to, aby se vyhnuli zodpovědnosti za spáchané činy.“
Masové vraždění polského obyvatelstva probíhalo s takovou brutalitou, jelikož to tak pachatelé tohoto organizovaného zločinu naplánovali. Bohužel se správným předpokladem, že nic neskryje pravou podstatu činu lépe než to, že je zamaskují a nalíčí jako selské povstání.
Grzegorz Motyka, Volyň 1943
„Myšlenka genocidy se zrodila už ve 20. letech v kruzích západoukrajinské nacionalisticky naladěné mládeže, která se bouřila jak proti Polsku a Polákům, tak proti starším generacím, které označovala za málo radikální a za málo bojující za věc samostatného státu. A tito mladí nacionalisté brzy našli oporu a základnu v organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), jejichž užší vedení tvořili Stepan Bandera, Roman Šuchevyč a Mychajło Kołodziński, který byl hlavním ideologem genocidy Poláků,“ popisuje Martin Veselka.
Autor v knize píše o mimořádné míře krutosti, která provázela etnické čistky. Dokonce cituje Aleksandra Kormana, který pečlivě sepsal 365 důmyslných způsobů, jimiž Ukrajinci vraždili Poláky. „Masové vraždy se vyznačovaly obrovskou měrou bestiality, cynismu. Vraždilo se například prostřednictvím domácího náčiní, seker, vidlí, různých tupých nástrojů, bezbranní obyvatelné byli upalováni ve stodolách, školách, někdy i kostelích, hromadně stříleni, často si před tím museli vykopat hrob. Před smrtí také často docházelo k mučení.“
