Vladimír Turner: Uhelná pánev? To je obří landartová instalace od rypadel strojů a pánů v saku

18. září 2019

Začínal s točením videí pro skateovou komunitu, studoval na FAMU i UMPRUM, považuje se za anarchistu a dnes tráví hodně času aktivitami, které propojují umění a klimatické hnutí. Mezi uměním a aktivismem ale většinou rozlišuje, a to nejen na svém podrobném webu. Hostem Lukáše Matošky byl ve Vizitce vizuální umělec Vladimír Turner.

Frutti di Mare – mořské plody neboli síť plná plastových lahví zavěšená nad pražskou Dlouhou třídou před klubem Roxy – je jednou z nejnovějších instalací vizuálního umělce Vladimíra Turnera. Upozorňuje na problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti vůči krajině a přírodním zdrojům.

Frutti di Mare

„Je to aktivistická věc, která má zároveň trashovou estetiku ladící s tím, co turismus udělal s okolím Staroměstského náměstí. Na instalaci reaguje spousta lidí, kteří normálně za kulturou nechodí, například senioři venčící psy anebo opilí turisti,“ konstatoval ve Vizitce.

Zlom přišel na pomezí samoty

Ekologii začal Vladimír Turner tematizovat přirozeně. „Jde to dohromady s tím, co jsem dělal dřív, s mými krajinářskými pracemi, se svobodou veřejného prostoru,“ vysvětluje.

Zásadní zlom a ponor do problematiky přišel před čtyřmi lety během projektu Na pomezí samoty, při kterém čeští i zahraniční autoři zkoumali otázky proměny krajiny a provázanost společnosti s přírodou. Tehdy Vladimír Turner cestoval spolu s kolegy – umělci kolem severočeských uhelných pánví a poslouchal odborné výklady.

V postapokalyptické krajině Mostecka se odehrává také půlhodinový Turnerův snímek Za uhlenou oponou, který přibližuje aktivity angažované skupiny Limity jsme my. „Tamní krajina je velkolepý landartrový projekt, je to ta největší landartová instalace od rypadel strojů a pánů v saku, kteří to nařídili,“ odpověděl na otázku co se s terénem v severních Čechách očima umělce děje. Film ale zároveň zachycuje „aroganci moci a setkání aktivistů s policisty, kteří v novodobém brnění ukazují svou sílu.“

Vladimír Turner je též autorem filmu „Až budu velká, chci být naživu“, v němž zachytil přemýšlení středoškolského uskupení Fridays for Future. S teenagery ze skupiny se stále občas vídá, jejich další počiny ale zachytit nehodlá. „Mám pocit, že by měli žít vlastní život dospívajících lidí. Nechci z nich opět dělat filmové postavy,” říká.

Na řadě projektů spolupracuje Vladimír Turner s neziskovou organizací Arnika, do svého uměleckého portfolia ale tyto aktivity nezařazuje. „Jako soukromá osoba tvořím vizuální, audiovizuální umění, filmy, někdy aktivismus. Jsem rád, že můžu spolupracovat s Arnikou a svoje řemeslo takto zúročovat, ale na web si to nedávám, protože jde právě spíše o řemeslo. Používám jiné výrazové prostředky a nemůžu si dovolit tolik experimentovat, jako když dělám svoje věci,“ vysvětluje.

Proč se Vladimír Turner považuje za anarchistu, proč stále sleduje politické dění a jaké umělecké akce ho čekají? Poslechněte si celou Vizitku.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.