Vladimír Franz: Šostakovič ukryl do Písně o lesích a zalesňování Ruska čertova kopýtka
Šostakovičovo oratorium pojednávající o tom, jak sovětská vláda vyhlásila kampaň za obnovu země prostřednictvím zalesňování vysychajících ruských stepí, je napsáno v duchu socialistického realismu. Přestože šlo o nátlakový požadavek k vytvoření schematického díla, autor svou povinnost naplnil se ctí, na rozdíl od řady svých kolegů.
Za dílo dostal od Stalina Státní cenu prvního stupně. Doma pak neštěstím plakal, čeho se to dopustil. V roce 1951 se tímto oratoriem dokonce zahajoval festival Pražské jaro. Nebyl by to ale Šostakovič, byť zde jde po srsti, jak jen může, aby i sem nezanesl čertovo kopýtko.
Chce-li herec usvědčit režiséra z hlouposti, vyplní všechny jeho příkazy beze zbytku na 150 procent. Šostakovičova hudba se v Písni o lesích zalyká takovým blahem, optimismem a štěstím, že to snad není ani možné. Komunisté ovšem neměli šanci jeho poselství prohlédnout, protože jim byla jakákoliv chvála málo. Jinde používá motiv z Borise Godunova, který Šostakovič později využil v 10. symfonii jako obraz Stalina nebo ve 2. violoncellovém koncertu coby téma donucující moci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.