Vladimír Franz: Šostakovič ukryl do Písně o lesích a zalesňování Ruska čertova kopýtka

6. listopad 2019

Sedmé nebe

Šostakovičovo oratorium pojednávající o tom, jak sovětská vláda vyhlásila kampaň za obnovu země prostřednictvím zalesňování vysychajících ruských stepí, je napsáno v duchu socialistického realismu. Přestože šlo o nátlakový požadavek k vytvoření schematického díla, autor svou povinnost naplnil se ctí, na rozdíl od řady svých kolegů.

Za dílo dostal od Stalina Státní cenu prvního stupně. Doma pak neštěstím plakal, čeho se to dopustil. V roce 1951 se tímto oratoriem dokonce zahajoval festival Pražské jaro. Nebyl by to ale Šostakovič, byť zde jde po srsti, jak jen může, aby i sem nezanesl čertovo kopýtko.

Logo|foto:Český rozhlas

Chce-li herec usvědčit režiséra z hlouposti, vyplní všechny jeho příkazy beze zbytku na 150 procent. Šostakovičova hudba se v Písni o lesích zalyká takovým blahem, optimismem a štěstím, že to snad není ani možné. Komunisté ovšem neměli šanci jeho poselství prohlédnout, protože jim byla jakákoliv chvála málo. Jinde používá motiv z Borise Godunova, který Šostakovič později využil v 10. symfonii jako obraz Stalina nebo ve 2. violoncellovém koncertu coby téma donucující moci.