Vladimír chce spát, ale ruší ho Vasil
Pražské Švandovo divadlo na Smíchově má na repertoáru další inscenaci z cyklu Intimní rozhovory. Autorské dílo režisérky a dramatičky Viktorie Čermákové je nazvané Putin a Biľak u trezoru. První reprízu má divadlo na programu 2. února v 19 hodin.
Hlavním tématem her a inscenací, které se v cyklu Intimní rozhovory objeví, je dialog lidí různých dob a světonázorů. V inscenaci Viktorie Čermákové navštíví duch nedávno zesnulého komunistického funkcionáře Vasila Biľaka současného ruského prezidenta Vladimíra Putina.
Někdo ruší klidný spánek státníkaObsah díla přibližuje divadelní anonce takto: „I Vladimir Putin chce spát. Ovšem brání mu v tom tajemné noční návštěvy. Zvláště ta nejnovější – podivně blábolící dědek bůhví odkud. Vladimir Putin chce ale vážně spát. A tak musí přijít na řadu osvědčené judo, prudká slova či střelba. Jenomže dědek je zatraceně odolný. Dokonce si začne klást požadavky - chce jakýsi dopis. Kdyby to alespoň celé dávalo smysl… Kdyby alespoň byl vidět na bezpečnostních kamerách... Říká, že je z Československa, a přitom se jmenuje Vasil!“
Dialog mocných a k moci povolaných„Asi bylo nejpodstatnější, že jsou to dva lidé, které přitahuje moc,“ říká o své nové inscenaci Putin a Biľak u trezoru režisérka Viktorie Čermáková, „pocit, že jsou povolaní k něčemu vyššímu a k tomu, aby vedli davy.“ Jeden z protagonistů už jenom bilancuje své představy a snaží se odhalit důvody své nespokojenosti. Zároveň radí tomu, který je na vrcholu sil i moci. Jenže jeho protihráč nemá kapacitu poslouchat.
Na vrcholu je štěstí i strachOtázku napojení těchto dvou reálných postav zdůvodňuje autorka paralelami jak historických okolností, tak současného stavu a vztahu nejen lidí, ale státních celků. Zároveň při nacházení spojnic se Viktorie Čermáková příliš neopírala o striktní fakta: „byla to úmorná práce, procházela jsem noviny, které mě do té doby vůbec nezajímaly, procházela jsem internet a vnímala třeba i zcela bludné zprávy“. Rozhovor dvou reálných postav doplnila autorka a režisérka dvěma „duchy“, postavami imaginárními, které jsou jakýmisi hybateli děje.
Nejposlouchanější
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Frank Bertrand: Poslední noc Tennessee Williamse. Bilanční monolog stárnoucího umělce
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965