Romantika, dramatičnost i erotika. Rozhlasoví symfonici zahrají Rachmaninovovu Druhou i Fibichovu Šárku, zazpívá sopranistka Rovná

Čtěte také

Orchestrální exprese a brilantní vokál Veroniky Rovné: Fibich, Glier a Rachmaninov v podání SOČR

Dramaturgie večera se podle dirigenta opírala zejména o Druhou symfonii Sergeje Rachmaninova. „Symfonii jsem vždycky chtěl dělat, už jsem ji dělal jednou v zahraničí. Moc jsem si přál ji udělat znovu v Čechách. A vzhledem k její náladě a atmosféře jsem si říkal, že když romanticky, tak pořádně,“ vysvětluje Habart. Druhá Rachmaninovova symfonie je rozsáhlá, téměř hodinová freska. „Vznikla po velkém neúspěchu První symfonie, kdy si Rachmaninov dal na pár let pauzu a sbíral síly vytvořit něco, co by se chytlo a líbilo. Ze symfonie cítím, že chtěl napsat absolutní nádheru,“dodává.

Glierův koncert pro koloraturní soprán je poměrně vzácně uváděné dílo. „Je to nazváno „pro koloraturní soprán“, což by mohlo evokovat, že uslyšíme rychlé noty, vysoké noty, tak ve druhé půli toho koncertu jsou určitá místa – jednak nahoře, druhak staccato – ale není to nic prvoplánového. A první věta koncertu je obrovsky sdělná,“ míní dirigent.  

Koncert pro koloraturní soprán a vznikl během druhé světové války a hlas je v něm nástrojem s téměř neomezenými možnostmi – bez textu, bez konkrétního příběhu, pouze v dialogu s orchestrem. „Najdeme tam místa, u kterých jsem ráda, že slova nejsou. Jedná se především o druhou část, řekněme, staccatového typu, tam se nenachází na každou notu nějaká slabika, takže vokál mi pomůže a podpoří mě,“ doplňuje Rovná. „A pak jsou místa, kde bych text uvítala, protože by mi určitě pomohlo se o něj opřít. Když budeme mluvit o rovině interpretační, tak najednou nemám manuál, protože mi chybí text,“ říká sopranistka.