Violons Barbares: Saulem Ai
Skupiny, v nichž vedle sebe hrají muzikanti různých národností, jsou ve Francii zcela běžné, nejčastěji zastoupenými etniky jsou Afričané a hudebníci z Balkánu. Trio Violons Barbares tyto zvyklosti poněkud překračuje, jeho vedoucím je totiž zpěvák z Mongolska.
Název tria, v českém překladu Barbarské housle, reflektuje kombinaci dvou smyčcových nástrojů ze zemí, v evropské historii kdysi považovaných za barbarské – jedná se o bulharské housle gadulka a morinhoor z Mongolska. Oba nástroje se při hře drží na rozdíl od evropských houslí ve svislé poloze.
Gadulka má podobnou konstrukci jako indický sitar, vedle melodických strun totiž obsahuje i sadu rezonančních strun, na které se nehraje, a jejichž úkolem je zvuk nástroje přibarvovat.
Jediným Francouzem sestavy je bubeník Fabien Guyot, který hraje nejen na široký sortiment bubínků z Evropy a Afriky, ale také na kuriozní nástroje, které si sám vyrobil. Mongolský zpěvák s obtížně vyslovitelným jménem Dandarvaanchig Enkhjargal samozřejmě používá několik rejstříků asijského hrdelního zpěvu.
Národnostně smíšená skupina Violons Barbares čerpá inspirace z řady kultur – nejen z Mongolska, Bulharska či Francie, odkud jsou hudebníci, ale třeba i z Afganistánu.
Mongolský, houslím či malému violoncellu podobný nástroj morinhoor, na který hraje vedoucí tria Violons Barbares, poznáte na první pohled: na konci hmatníku je zdobený ze dřeva vyřezanou koňskou hlavou – a proto mu Evropané někdy říkají "housle s koňskou hlavou".
Výběr z CD: Saulem Ai Saturday Yurt Fever Karawane Konil Ashar Satybaldynyn Kuii Gipsy Wedding Rockin Camel Wind In The Steppe
Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Dandarvaanchig Enkhjargal
Nejposlouchanější
-
Jiří Hájíček, Zuzana Říhová, Karel Poláček a další. Venkovské povídky českých spisovatelů
-
Vladimir Nabokov: Lolita. Za hranou lásky
-
Josef Karel Šlejhar: Had. Uhrančivá epizoda líčí setkání s hadem ve volné přírodě
-
Jiří Vilímek: Neodvratný skon maratónského běžce. Jak se rodí hrdinové a přepisuje historie?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
